10. února
Můj Milovaný poučuje mou duši; hovoří k ní v mlčení a uprostřed temnoty.
Sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře (1873 - 1897)
Mlčení doprovázející duchovní zkoušky je Božím Způsobem Jednání. Do hloubi duše nás vyvádí z míry, protože je naprosto odlišné od zkušeností, jaké jsme udělali se zákonitostmi tohoto světa. Nejenže nás to překvapuje, ale také nás to děsí, vyvolává odpor a vytrhuje z dosavadního prostředí. Zkoušky jsou přednostním prostorem Jeho Působení, protože nám tak jako žádná jiná zkušenost odnímají všechno, co bylo až doposud, a zanechávají jen mlčící samotu. Zkoušky nás uvádějí na cestu biblického mlčení, které začíná v totálním ochromení tváří v tvář nastalé situaci. Na troskách dosavadního života zakoušíme pocity vzpoury a v hlavě se nám rojí mračna otázek po smyslu, po důvodech a po budoucnosti. Musíme zdůraznit, že mnohé z nich zůstanou bez odpovědi. Boží Mlčení je v tom případě Absolutní. Jak jde čas, otázky začínají utichat, mizí a na jejich místo nastupuje stav otupělosti. Není to ale rezignace. Když pomine bouře otázek, člověk sám přijímá mlčení, vstupuje do mlčení. A pořád ho provází i Boží Mlčení. Když vnitřní ticho dostatečně dozraje, kdesi na dně srdce se objeví jiskřička, tiché očekávání oproštěné od jakékoli vzpoury. Je to počátek setkání s Bohem, je to posel vnitřních a podstatných změn, ze kterých se rodí člověk s hlubokým pohledem na život.
Jerzy Zieliński: 365 dní s mystiky Karmelu
