12. ledna
Musíme se naučit snášet i to, že někdo nese svůj kříž, a my mu nemůžeme ulehčit, což je často těžší, než kdybychom sami trpěli.
Sv. Terezie Benedikta od Kříže (1891 - 1942)
Říká se, že lidé nejčastěji píší a hovoří o lásce. Je to krásný cit a jistě je správné věnovat mu pozornost. Nepochybně mu konkuruje pocit osamělosti s celou paletou odstínů. Bezradnost pokusů vyjádřit nějak stav osamělosti a neschopnost sdělit byť jen kousíček této osamělosti durhému člověku je tou největší výzvou v utrpení. I kdyby někdo byl obklopen skupinou blízkých, kteří by byli ochotni přijmout na sebe část jeho dramatu, zůstane stát před tváří tohoto tajemství sám. "Člověk zakouší bolest bezprostředně a osobně - nikdo na sebe nemůže přijmout utrpení někoho jiného," píše Giancarlo Setti. Různé rysy charakteru a temperamentu, odlišné vitální a duchovní síly, rozmanité bohatství prostředí, kultur a vyznání, ve kterých vyrůstáme, stupeň pokročilosti medicínské vědy v té které společnosti - to všechno se podílí na skutečnosti, že samota má v utrpení tolik podob, kolik je na světě lidí. Samotu poznali lidé všech dob, dokonce i Ti, kteří nejvíce milují a jsou milováni - Ježíš a Jeho Matka.
Jerzy Zieliński: 365 dní s mystiky Karmelu
