12. února
Naše touha po pokoji je jistě upřímná a oprávněná, ale vychází ze skutečně očištěných srdcí? Modlíme se skutečně v Ježíšově Jménu? Tedy nejenom s Jeho Jménem na rtech, nýbrž v Jeho Duchu a po Jeho Způsobu, výlučně ke Slávě Otce a bez osobních zájmů?
Sv. Terezie Benedikta od Kříže (1891 - 1942)
V době krize přestává být situace člověka taková, jaká bývala dříve. Proto se objevuje nostalgická touha znovu získat to, co bylo ztraceno, protože za původních podmínek jsme se cítili dobře, znali jsme je, tvořily náš domov. Modlitby krize se stává často právě projevem takové touhy. Prosíme Pána Ježíše, aby se vrátilo to, co odešlo. A ačkoli si to vždycky neuvědomujeme, snažíme se uspořádat i ten nový svět, který se objeví po odeznění krize, podle dřívějších standardů. Máme na to svůj projekt a v modlitbě krize se snažíme o to, aby nám jej Pán Ježíš potvrdil. Častým problémem modlitby krize jsou takzvaná "osobní hlediska". Přitom si musíme jasně uvědomit, že krize slouží k tomu, aby právě tato "osobní hlediska" odumřela. Modlitba krize se musí otevírat Ježíšovým Plánům. Vzývání Jména Ježíš v modlitbě by nepřineslo nic dobrého, kdybychom pod Ně podsouvali zároveň i svá "osobní hlediska". Krize slouží k tomu, aby pominulo to, co jsme si budovali o své vůli, vycházejíce z vlastních plánů, a aby vyšel najevo Ježíšův Tajemný Úmysl. Ten pro nás často bývá těžko pochopitelný, proto musí nastoupit zápas o důvěru.
Jerzy Zieliński: 365 dní s mystiky Karmelu
