15. ledna
Připomínka mých pochybení mě pokořuje a vede mě k tomu, abych se nikdy nespoléhala na vlastní síly, vždyť ty samy o sobě jsou slabé, ale ta připomínka ke mně ještě více promlouvá o Boží Lásce a Milosrdenství.
Sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře (1873 - 1897)
Odevzdávat Ježíši svou ubohost, tak vypadá vůbec ta nejtěžší stránka duchovního růstu. Je to dlouhý proces. U většiny lidí trvá po celý život a končí teprve v tříbícím ohni očistce. Proč je to tak těžké? Protože uvědomit si vlastní ubohost a přijmout ji znamená skutečně umírat sám sobě. Přitom nejde jen o to, abychom ve zkušenosti vlastních mezí Ježíši slovně deklarovali: "Odevzdávám Ti celou svou bídu." Slova jsou samozřejmě také na místě. Ale jde ještě o víc. Podstatou odevzdání vlastní ubohosti Ježíši je formování vlastního správného postoje. Projevuje se to tím, že žijeme každodenně s vlastní slabostí, nepohoršujeme se nad ní, nezoufáme si a zároveň neztrácíme naději ve smysl dalšího úsilí zvedat se a doufat v to, že jsme bezmezně milováni. Proto se nepozastavujme nad tím, že jde o dlouhodobý proce. Pokaždé, když upadneme, Satan nám začne našeptávat: "Podívej, zase jsi Ho zklamal!", "Už ti nedá další šanci!", "Copak by někdo mohl milovat takového ubožáka, jako jsi ty?" Nesmíme se vydat touto myšlenkovou cestou. Boží Milosrdná Láska dovede čekat a klade na nás požadavky podle míry našich možností.
Jerzy Zieliński: 365 dní s mystiky Karmelu
