15. února
Ježíš nesestupuje denně z Nebe proto, aby byl zavřen ve Svatostánku, nýbrž aby nalezl jiné Nebe, kteér je Mu stokrát vzácnější: Nebe naší duše.
Sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře (1873 - 1897)
Duše člověka je Ježíšovým Nebem. Když v ní Ježíš přebývá, umožňuje srdci nalézt tu správnou motivaci ke každé události, a to bez výjimky. Z vlastní zkušenosti víme, jak nesmírně je nám zapotřebí právě této Boží Motivace, abychom dokázali s láskou a trpělivostí každodenně hledět do lidských tváří, které míjíme v různým koutech města, v práci nebo doma. Vždyť se nám spojují s více či méně kladnými zkušenostmi. Kolik jen potřebujeme víry, abychom nezapochybovali o člověku při pohledu na jeho slabost. Kolik nás to stojí sebezáporu, abychom každodenně kráčeli s pocitem smysluplnosti po stejném schodišti, abychom otvírali stejné dveře, abychom zametali stejnou podlahu, abychom se znovu a znovu pouštěli do rozhovoru s člověkem, se kterým žijeme už tolik let pod jednou střechou. Kolik potřebujeme důvěry, abychom navzdory zkušenosti vlastní slabosti neodmítali denně ráno vstávat a začínat znovu. Kolik potřebujeme odvahy, abychom se každodenně pouštěli do modlitby navzdory únavě a vyprahlosti, na kterou narážíme v srdci. Kolik potřebujeme důvěryplné otevřenosti vůči Božímu Tajemství, jehož Cesty vedou událostmi, zkušenostmi a prožitky, které jsme neměli v plánu. Kolik potřebujeme odvážných slz v péči o naše milované v tom, čím trpí, co prožívají a co jim dělá starosti.
Jerzy Zieliński: 365 dní s mystiky Karmelu
