19. ledna
Hřešíme-li jazykem, máme na svědomí nejen svůj hřích, ale takřka pokaždé i hřích toho, kdo nám naslouchá. Raději zemřít, než hřešit a být příčinou hříchu druhých!
Sv. Rafael od sv. Josefa (1835 - 1907)
Lidský jazyk se pohříchu často ukazuje jako skutečnost nanejvýš zrádná. Z lidských úst vychází modlitba k Bohu a Jeho Chvála. Z týchž úst vychází i nactiutrhání a proklínání bližního, který je Božím Obrazem. Je to tragická rozpolcenost člověka, který se projevuje jako zkažený pramen, vydávající občas dobrou vodu, jindy hořkou. Důsledky zabíjení druhého člověka slovy jsou nedozírné a velice často bývají nezvratitelné. Vypráví se příběh o svatém Filipu Nerim, který se jednou rozhodl odnaučit jistou známou dámu zlozvyku pomlouvat druhé lidi. Proto ji poprosil, aby zašla na tržiště a koupila tam kuře. Dále ji požádal, aby je na zpáteční cestě oškubala. Ten den bylo velice větrno. Když se paní vrátila, svatý Filip ji pochválil a řekl: "Teď tu to kuře nechejte a přineste peří." - "Ale vždyť to je přece nemožné," vykřikla žena. "Vítr je roznesl do všech stran!" A Filip jí s vážnou tváří odpověděl: "Stejně nemožné je napravit škodu, jakou jste napáchala svým tlacháním!"
Jerzy Zieliński: 365 dní s mystiky Karmelu
