20. ledna
Jak málo stačí, aby člověk ztratil trpělivost!
Sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře (1873 - 1897)
Pro nikoho není tajemstvím a každý zná dobře z vlastní zkušenosti, že největší výzvou pro člověka je jeho vlastní přirozenost. Většinu bitev se sebou samým prohrává proto, že nemá dost trpělivosti s vlastní bídou a slabostí, s nemocí, která ho právě navštívila, s opakovaným pádem, o kterém jsme se užuž domnívali, že patří minulosti. Duchovní zralosti nedosahuje ten, kdo se občas může pochlubit nějakým tím vítězstvím, nýbrž ten, kdo dokáže přemáhat vlastní slabost a kdo kvůli ní nepodlehne rezignaci. Ten, kdo nedokáže dostatečně milovat sám sebe, ten ještě zatím nedovede správně milovat Boha a bližní. Snaha milovat trpělivě sebe samého je jedním z největších životních úkolů, protože Ježíš nám zanechal Přikázání milovat bližního jako sám sebe (srov. Mt 19,19). Jak se chováme k sobě, tak se budeme chovat i k druhým lidem. Nedokážeme-li být trpěliví sami se sebou, nebudeme mít trpělivost ani s bližními. Jestliže se naučíme moudře snášet vlastní slabost, nepohorší nás ani hřích bližního. Pohoršujeme-li se nad hříchy svých bližních, znamená to, že se pořád ještě pohoršujeme nad vlastní slabostí.
