23. ledna
Když zůstanu sama, až se to stydím přiznat, modlitba Růžence mě stojí více sil než kající praktiky... cítím, že se Jej modlím tak špatně! Musím se násilím nutit k rozjímání Růžencových Tajemství; nedokážu soustředit myšlenky... Po dlouhý čas jsem se rmoutila tím nedostatkem zbožnosti, který mě překvapoval, protože tak nesmírně miluji Svatou Pannu, že bych s lehkostí měla odříkávat modlitby k Její Chvále, které jsou Jí tak milé. Teď už se ale tolik netrápím; jsem přesvědčena, že je-li Královna Nebe mou Matkou, je spokojena i s mou dobrou vůlí.
Sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře (1873 - 1897)
Pevně formulované ústní modlitby plní cennou úlohu učitelů pokory. Nejednou se dáme svést rafinovanou pýchou, když nás nadýmá hrdost z toho, že se dokážeme modlit vlastními slovy. Jindy nás strhává radost nad tím, že naše vzletná slova jsou takřka jako báseň. Zkušenost lehkosti při modlitbě ji určitě obohacuje. Přesto je zapotřebí mít na paměti, že je to Dar. Jakmile se dostaví vyprahlost, uvědomujeme si něco nesmírně důležitého: není v naší moci podržet si tento způsob modlitby a pokračovat v něm. Tehdy se učíme pokoře maličkých, jejichž srdce se modlí prostotou obyčejných slov, často zbavených poetické krásy a trpělivě opakovaných. Zde se ukrývá Tajemství modlitby Růžence. Je to modlitba pokorných lidí.
