25. ledna
Tolik se vlečeme a tolik otálíme s úplným odevzdáním se Bohu... a přitom klameme sebe samé, že jsme Mu všecko odevzdali. Ve skutečnosti Mu ale odevzdáváme pouze výdělek a úrodu, zatímco hospodářství a majetek si ponecháváme pro sebe.
Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)
Svatá Faustyna kdysi složila krásnou modlitbu: "Děkuji Ti za každodenní drobné křížky, za protivenství v tom, co zamýšlím, za námahu společného života, za špatně vykládané úmysly za ponižování od druhých, za trpký způsob, jakým s námi jednají, za jejich nespravedlivé posuzování, za podlomené zdraví a vyčerpání sil, za zapření vlastní vůle, za zničení vlastního já, za neuznání v ničem, za zkřížení všech plánů. Děkuji Ti, Ježíši, za vnitřní utrpení, za vyprahlosti ducha, za obavy, strach a nejistoty, za temnotu a temný vnitřníi mrak, za pokušení a různé zkoušky, za trápení, o kterých se těžko mluví, a zvláště za ta, ve kterých nám nikdo nerozumí, za hodinu smrti, za obtížnost jejího zápasu, za všechnu její hořkost. Děkuji Ti, Ježíši, že jsi vypil ten Kalich Hořkosti dříve, než jsi mi Jej - už ne tak Hořký - podal." Chceme-li se dovědět, jak daleko pokročila naše odevzdanost a jestli už jsme skutečně odevzdali to nejdůležitější, ptejme se sami sebe, jaký postoj zaujímáme v situacích, které vylíčila sekretářka Božího Milosrdenství sestra Faustyna. Situace tohoto typu odevzdávají Ježíši nás samé, tedy hospodářství a majetek, nikoli pouze to, co na tomto hospodářství vyrůstá - tedy to, co sami konáme.
