30. ledna
Nikdy nedovolím, aby mě ovládly emoce nebo srdce, nýbrž chci se řídit rozumem a svědomím.
Sv. Terezie od Ježíše de Los Andes (1900 - 1920)
Svědomí nazýváme Božím Hlasem. Je to cosi jako kompas, který ukazuje správný směr, kudy se máme v životě dát. Je to jemný a citlivý Dar. Sobci, kteří neberou v úvahu důstojnost ostatních lidí, mohou je svým životním způsobem pokřivit a zahubit. Tehdy svědomí umlká a přestává vydávat varovné signály, že se věci začaly ubírat špatným směrem. Existuje i vnitřní klid, který nemá nic společného se zkušeností pokoje, jaký daroval srdci člověka Ježíš. Je to mlčení smrti vycházející ze smrtelného zadušení vlastního svědomí. Už nám nic nevyčítá, ne snad proto, že bychom nehřešili, ale proto, že svědomí dávno odumřelo. Takovým svědomím se oháněla celá řada válečných zločinců souzených po skončení druhé světové války. Stav smrti svědomí ale trvá pouze do okamžiku Soudu. V setkání s Ježíšem, ve Světle Věčné Pravdy se sevědomí znovu probouzí k životu. Probouzí se jeho vnímavost k pravdě. Přehlušený a pokroucený obraz Boha vyvstane člověku před očima naprosto jasně. Tehdy nastává tajemný a dramatický Zápas Milujícího Boha o hnutí lítosti a pokání v lidském srdci.
Jerzy Zieliński: 365 dní s mystiky Karmelu
