5. února
Každé ráno činím předsevzetí cvičit se v pokoře, abych večer zjistila, že se z pýchy dopouštím ještě až příliš mnoha chyb; při tom pohledu mě přepadá pokušení ztrácet odvahu, ale vím, že to znechucení je také jen pýchou. Proto chci, můj Bože, celou svou naději vkládat jen v Tebe.
Sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře (1873 - 1897)
Křesťanská naděje je skutečný poklad. Spolu s láskou a vírou vyznačuje neomylný a jedině správný směr rozvoje člověka. Naděje zaměřená výlučně na Boha se ukazuje jako zdroj sil, které jsou s to překonat veškerá protivenství. Žádný člověk nemůže dát to, co přináší naprostá odevzdanost do Stvořitelových Rukou. "Veškerou svou naději jsem vložila jen v Samého Boha," píše svatá Terezie, "zjistila jsem, že je lépe utíkat se k Němu než k Jeho svatým." Naděje má jistotu, že nakonec Dobro zvítězí nad Zlem. Poskytuje nám evangelijní inspirace pro každodenní zápas a dává mu nadpřirozený smysl. Nenajde se žádné protivenství, které by nevydržela. Je též ochotna obětovat se. Naděje má jistotu, proto všem a přede všemi zvěstuje, že Boží Láska k člověku nikdy neustane. Stejně tak člověk nikdy nevyčerpá svou schopnost milovat. Stačí jen chtít.
Jerzy Zieliński: 365 dní s mystiky Karmelu
