6. února
Nepolevuj v modlitbě, a když pocítíš obtíže a vyprahlost, už kvůli tomu v ní vytrvej, protože Bůh chce občas zahlédnout i to, co je v tvé duši, ale co se nedá zahlédnout v době štěstí a útěchy.
Sv. Jan od Kříže (1542 - 1591)
Bojíme se modlitby poznamenané vyprahlostí. Zpravidla od ní utíkáme. A pokud jsme zatím ještě neutekli, okamžitě saháme po knize, abychom nějak vyplnili ten nepříjemný čas. Na začátku cesty modlitby je kniha jakožto pomůcka při rozhovoru s Bohem nesmírně cenná. Pomáhá nám vypořádávat se s těžkostmi. Postupně ale četba musí začít uvolňovat místo snaze vytrvat ve vyprahlosti navzdory všem protivenstvím. Není to vůbec snadná zkušenost, protože v ní převládá únava a nuda. Setrvat v takovémto nepohodlném tichu bez vnějších pomůcek je Vzácná Milost. Tehdy z nás vyplývají na povrch věci, kterých bychom si nikdy nebyli všimli v době útěchy. Je to až paradoxní - v době vyprahlosti se můžeme setkat se svou pravdivější tváří. Často se v ní také rodí otázky: Jak žiji? Pro co žiji? Neměl bych něco změnit? Ty otázky nás zavazují, a proto se mnozí domnívají, že je lépe, když je vůbec nezaslechnou. Tam, kde četba natrvalo nahradila úsilí setrvat ve vyprahlosti, se nedá vůbec hovořit o hlubším duchovním životě. Jistě dojde k prohloubení intelektuálního poznání o modlitbě, ale to ještě neznamená totéž, co osobní zkušenost. Jedná se přece vždycky o něčí zkušenost, o které si čteme, a ne o tu vlastní. Proto se toho o sobě mnoho nedovíme.
Jerzy Zieliński: 365 dní s mystiky Karmelu
