7. ledna
Svět mě může připravit úplně o všecko, ale jedna věc mu navždycky zůstane nedostupná - modlitba. V ní se minulost, současnost i budoucnost koncentruje do podoby naděje.
Sv. Rafael od sv. Josefa (1835 - 1907)
Modlitba je úkryt, ve kterém dochází k setkání s Otcem. Boží Moudrost ústy proroka Izaiáše přirovnává toto setkání k tajemství, ve kterém vyprahlá země přijímá déšť. Náhle je plná naděje, že dá vzrůst setbě, protože ta přinese chléb, který sytí. "Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zemi a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s Mým Slovem, které vyjde z Mých Úst: nevrátí se ke Mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se Mu, k čemu jsem Ho poslal" (Iz 55,10-11). S pohledem zaměřeným na tajemství plodnosti si dokážeme představit tragédii sucha, kdy nebe zůstává uzavřené nebo kdy jílovitá půda odmítá přijmout déšť. Je to stav smrti, popírání života. Je to stav těch, kteří se nemodlí. Člověk je půda, modlitba přináší životodárný déšť. Setkání těchto dvou tajemství může zrodit dobrodružství života. Může, protože zde hodně záleží na postoji člověka - na tom, jakou půdou se stane. Bude-li půdou toužebně vsakující životodárný déšť, nebo suchou a uzavírající se následkem tragédie životního suchopáru.
