9. února
Když nic necítím, když se nedokážu modlit a když nedokážu uplatňovat ctnosti, právě tehdy nadchází vhodný okamžik ke hledání drobných příležitostí, těch malých "nic", která působí Ježíši Větší Radost než vláda nad světem nebo dokonce než velkodušně snášené mučednictví: například úsměv, laskavé slovo řečené ve chvíli, kdy má člověk chuť neříkat nic nebo dát najevo svou unuděnost.
Sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře (1873 - 1897)
Žádná ctnost se nerozvine ani v průměrné míře, tím méně v hrdinském stupni, neprojde-li zkouškou protivenství. Její růst je nemyslitelný bez toho, že by se člověk opravdu snažil. Skleníkové podmínky nejsou tím správným prostředím pro duchovní růst. Tato pravda zaznívá už ve Slovech, jimiž se Bůh obrací na prarodiče Adama a Evu, že obdělávání země a rození dětí budou nerozdělitelně spojeny s námahou a utrpením, stejně to zaznívá i z Jobových úst: "Což nejsou svízele údělem člověka na zemi?" (Job 7,1), z Ježíšových Blahoslavenství i z Pavlova ztotožnění se s Ježíšovým Křížem - Jediným skutečným Ziskem. Základní zákon duchovního růstu zní: nikoli období klidu a odpočinku, nýbrž zkoušky jsou těmi rozhodujícími okamžiky pokroku. Kupředu postupujeme jen díky překonávání krizí - stále rafinovanějších.
Jerzy Zieliński: 365 dní s mystiky Karmelu
