Lumina (11)
Adrienne von Speyr (1902 - 1967)
Je možno Ďáblovi vyhradit určitá práva a tím ho omezit. Ale co jiného je omezený Ďábel, než podaný důkaz o dokonalé svobodě v Bohu?
Říká-li Pán o Sobě, že je Pravda, pak to znamená něco tak absolutního, že na to nikdy nestačí lidské chápání nebo uvažování. Naproti tomu absolutno každé technické pravdy je v našem - byť i zakaleném - chápání, tedy pod námi. A tak jsme docela osvobozeni od toho, abychom se museli technice klanět.
Je možné, že se přírodovědecká pravda druží s pýchou. Křesťanská pravda však je nedělitelně zajedno s pokorou.
Ž nedosažitelného je dosaženo, vidíš na Kristu. Všude ti ukazuje Svou Velikost tím, že se ti dává za Příklad. Ale když si myslíš, že můžeš následovat Jeho Příklad, pak zmizí a ty zůstáváš. To velké si odnese s Sebou, to malé jsi bezpochyby ty.
Nebrání se ti milovat sám sebe, ale měj se rád jako kohokoliv ze svých bližních, s pokorou a v Milosti Pána. Zkus to, pak snad uznáš, že právě to nedovedeš.
Čím více subjektivismů je potravou jednoho subjektivismu, tím více člověk, vždycky náchylný k subjektivnímu, je nakloněn věřit, že má konečně co dělat s pravou objektivitou. V tom je omyl každé doby. Jen objektivní může vést k objektivnímu. Subjektivní je jen akcidentem a musí být rozpoznáno jako takové, a to i tehdy, když otevírá nové výhledy a stává se vedlejší cestou, která vede k pravdě.
Bůh tvoří čas a prostor. Že do nich umisťuje Svou Činnost, je rozhodující pro pochopení, či lépe pro vytušení Jeho Nekonečnosti. Nekonečné nezačíná na neznámém místě, pokaždé začíná zde a nyní: tím je možno si vysvětlit Boží Všudypřítomnost.
