Lumina (12)
Adrienne von Speyr (1902 - 1967)
Když jsme včerejšku upřeli plnost, pak se nedá očekávat od dneška.
Kdybych si musela někdy o něčem myslet, že je to mým dílem, pak bych jistě už nikdy neměla ani chvíli klidu v Bohu.
Pozorovala jsem Tvá Díla: měla jsem žízeň, a Ty jsi mi dal najíst. Můj údiv rostl. Měla jsem hlad, a Ty jsi mi podal vodu. Mé mudrlantství se nadmulo. Mrzla jsem, a Ty jsi mi poslal ochlazení. Rozhorlila jsem se, chtěla jsem Tě poučit, stále víc jsem se rozplalovala, a Ty jsi mě zabalil do dek. Tu jsem pochopila: mé potřeby už mi nemají být důležité, mám znát jen ty Tvé. To mé, Pane, ať se rozplyne beze zbytku ve Tvém a ať je nahrazeno Tvým.
Pokání není nikdy úkon, uzavřený sám v sobě, vždy je jenom přípravou. Ztratí-li tento charakter, pak jsme je špatně pochopili a raději bychom je neměli dělat.
Duchovní vyvlastnění není asi nikdy jednorázový čin. Dobrovolně se vydávám, ale z této dobrovolnosti si pak vyvozuji právo zase po něčem sáhnout, chovat se jakožto majitel, abych něco zachránila, a toto po straně propašované Pán neúprosně požaduje.
Fyzická utrpení by snad vůbec nebyla nutná, kdyby duše ve svých utrpeních neměly po ruce tolik narkotik.
