Lumina (6)
Adrienne von Speyr (1902 - 1967)
Snad je jen jedna míra pro lásku a tou je poslušnost. Ve vztahu dětí k jejich rodičům se mi to zdá pokaždé velmi jasné. Zdalipak je to tak jasně vidět na našem vztahu k Bohu?
Kruh, který není uzavřen, není dokonalý. Ještě méně dokonalá je poslušnost, na které je vidět nátlak.
Na jevišti se člvoěk učí být jiný. V životě se očí být sám sebou, což se zdá značně těžší: najít své poslání a žít v jeho nitru.
Jednotlivý úder ještě nemá plný účinek. Může tu jít o náhodu. Teprve když se údery opakují, pozoruji, že jsem přec jen míněn já. Kolikrát musí Bůh zavolat, než zpozorním?!
Modlitba a poslušnost by se v nás měly stát tak dokonalou jednotou, že by byly neoddělitelné. Aby byly jedno, musí se setkat, aby se setkaly, musí se přinejmenším vyskytovat. Vyskytují se u mne skutečně modlitba a poslušnost denně alespoň na okamžik?
Řekli jsme: "Vzdáme se všeho," a mysleli jsme tím: "Chceme jen Tebe." V tom "jen" je stále ještě míra naší žádostivosti, v tom "Tebe" je míra Tvého Nekonečného Milosrdenství.
Mnozí hoří po tom rozdat se. Stále se dávají do služeb nějaké věci, když obsáhnou jednou její dimenze, už o ni nemají zájem. Kdyby se místo toho prostě dali do služby Bohu, kdy by pak obsáhli Jeho Dimenze?
Každý chce být otcem nebo synem, ale naproti tomu žádný dědečkem nebo vnukem.
