Lumina (9)
Adrienne von Speyr (1902 - 1967)
Zůstává ti neztenčená svoboda pocyhbovat, za předpokladu, že si zachováš živou schopnost zvolat zavčas s Tomášem: Můj Pán a můj Bůh!
Každé služebnici nastane hodina, kdy může zvolat: Ať se mi stane podle Tvé Vůle. A Tvá Vůle je pro mne vše uvnitř mezí, které sis sám uložil Svým Zákonem, tedy uvnitř dobra. Ale dobro je absolutní a jako takové nezná mezí, jen ty, které je dělí od zla, a které tedy nejsou omezením v rozsahu dobra. Ale žádný tvor nemůže žít v absolutnu. Proto jsi, Bože, v rozsahu dobra (tou současně znamená: v dosahu Tvé Vůle) vyznačil cesty, a dokonce jsi to dohnal tak daleko, že jsi každé služebnici, jakkoli je nás mnoho, naznačil zvláštní cestu. Ať se mi stane podle Tvé Vůle nakonec pro nás už jenom znamená: Dej, ať zůstanu na té cestě, která je pro mne předznačená. Ne ať teprve hledám tuto cestu, ale ať na ní zůstanu. protože kdyby byla tato cesta ještě zcela skrytá nebo dokonce pomýlená, pak by služebnice už nemohla volat: Ať se mi stane podle Tvé Vůle. První náznak, že jsem ztracená, je právě již ve ztrátě řeči, která se obrací k Tobě. Kdo se nemodlí, již Tě ztratil. Kdo se modlí, přes všechna svá ujišťování Tě nemusí hledat: už ho máš.
O jedno Tě prosím, Pane: Naplň mou modlitbu tím, co je Tvé, ať moje zahyne, a na jeho místo dosaď to Své, které můžeš vzít, odkud chceš: ze Svých dnů klidného pozemského Působení, z Úzkosti Olivové hory, z Utrpení Kříže, z Nepochopitelného Trojičného Východu od Otce nebo ze Svého Návratu k Otci - odkud jen chceš, jen když je to to Tvé, nepokřivené mou slabostí, nebrzděné mým hříchem, jen když vcházející do Tvé Věčné Vůle.
Nikoli má vůle, Pane, už nikdy.
