Životopis (1)
Augustin Maria od Nejsvětější Svátosti (1820 - 1871)
Křesťan ví, že ve Svátosti Eucharistie zůstává Ježíš neustále přítomen pro všechny, kdo Ho milují a hladovějí a žízní po Něm. Ví, že celá jeho víra je určitým způsobem obsažena a vyjádřena právě tímto Tajemstvím. Ví, že Eucharistie je Největším a nikdy nekončícím Zázrakem, v němž Bůh každodenně jedná ve prospěch lidí. V Eucharistii je obsažen celý Kristus i celé Evangelium, Eucharistie je zde a očekává každého člověka. Tváří v tvář takovému Daru však věřící přechází od nejzazší důvěrnosti "Svatého Přijímání" (nejprostší gesto přijetí a požití kousku Proměněného Chleba) k slavnostní adoraci Přítomnosti Krista (když je Hostie vystavována v drahocenné Monstranci). Eucharistie má být Vrcholem a Místem Setkání, kam křesťan přichází, když jeho teologální život (víra, naděje a láska) dozraje a je schopen pochopit, že se právě tady a teď Syn Boží stává Člověkem. A přece dějiny Církve znají také příběhy, v nichž Eucharistie není jen místem setkání, ale i úplným začátkem. Jendá se o zvláštní příběhy lidí, kteří o víře nic nevěděli nebo byli přímo plni odporu, falešných idejí či představ a radikálních předsudků; o osoby, polapené radovánkami nebo starostmi tohoto světa, které se tedy zdají být zcela vzdáleny Eucharistické čistotě. Očekávali bychom, že Eucharistická adorace jim musí připadat příliš podivná, příliš vzdálená a neskutečná (kousek Chleba mezi drahokamy obklopený oblaky z kadidla!). A hle, právě z tohoto žhoucího středu je něco (řekněme raději Někdo) přitahuje a vlévá jim do srdce podivnou nostalgii, kterou neumějí pojmenovat, kouzlo, které nikdy předtím nepoznali, touhu, která nikdy nebyla tak horoucí. Zkrátka, v pravém slova smyslu v jediném okamžiku zakusí všechen ten hlad a žízeň poutníka vracejícího se z daleké cesty bez jídla a pití a majícího pocit, že omdlí slabostí. Nyní tedy chceme předložit jeden z těchto podivuhodných příběhů o životě, který se celý stal chvalozpěvem na Eucharistii.
