Životopis (11)
Augustin Maria od Nejsvětější Svátosti (1820 - 1871)
Aby Ho přijal poprvé, ve svých sedmadvaceti letech, musel počkat až do dne 8. září. Tentokrát ani v nejmenším nenaznačil, jaké Dary mu Bůh udělil. Parafrázoval citát z Písně písní: Secretum meum mihi, "mé tajemství je pouze pro mne". Ale ve svém deníku napsal:
"Ó, Ježíši, má Lásko, skoro se to neodvažuji říct, ale kdyby mě víra nepoučila, že kontemplovat Tě na Nebesích je tou nejvyšší radostí, nevěřil bych, že může existovat větší radost než ta, kterou jsem zakusil, když jsem Tě miloval v Eucharistii a když jsem Tě přijal do svého ubohého srdce, jež se Tebou stalo tak bohaté!"
Cítil, že musí udělat ještě něco víc, aby Ho mohl přijmout. Jednoho dne náhodou vstoupil do kostela pařížských karmelitek, kde byla vystavena Nejsvětější Svátost, a zůstal tam až do večera. Když mu řekli, že je čas k odchodu, odpověděl: "Odejdu až společně s těmi dámami, které jsou tam vzadu v kapli." Tehdy mu vysvětlili, že "ty dámy" nikdy neodcházejí a nikdy nepřestávají dělat společnost svému Pánu. Byl naprosto udiven. Odebral se k pařížskému arcibiskupovi a spolu s ním založil Dílo celonoční adorace v kostele Panny Marie Vítězné. Prvními, kdo se zapsali, byli kromě arcibiskupa také francouzský hrabě a španělský diplomat. Pak přicházeli i další, a tak se mohlo začít i s několika střídajícími se skupinami. Jednomu z pravidel, jež se členové Díla zavázali dodržovat, by se náhodný návštěvník mohl pousmát: nikdy se nesměli otočit ke Svatostánku zády, takže z kostela vycházeli pozpátku. Zachovával-li se tento zvyk na královských dvorech, proč by neměl být dodržován před Králem Nebes?
