Životopis (5)
Augustin Maria od Nejsvětější Svátosti (1820 - 1871)
Liszt možná cítil trochu zklamání z tak bezuzdného chování svého geniálního žáka. Snad i proto mu jednoho dne věnoval Bibli, na jejíž předsádku napsal věnování: "Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha." Heřmanem to tak otřáslo, že mu okamžitě v mysli zazářila myšlenka na přijetí křtu. Ale byl to pouze záblesk, který zmizel tak rychle, jako se objevil. Pokračoval v nadměrném utrácení, a věřitelé ho pronásledovali jako lítá zvěř. Spojil se s mladým italským tenoristou, s nímž uprchl do Londýna, kde přišly nové úspěchy a nové výdělky. Pak se uchýlil do Verony, kde napsal a provedl dvě opery, avšak výdaje za uskutečnění představení pohltily veškeré tržby. Jeho inspiraci zmenšovalo a otupovalo vědomí, že své umění musí zotročovat kvůli vydělávání peněz. Hádával se, dokonce i s Lisztem, kvůli nepochopitelným záminkám, které sám popsal jako "pekelné spiknutí". Odebral se tedy, doprovázen matkou, do benátek, kde se mu s její pomocí podařilo aspoň trochu uspořádat svůj život a věnovat se více své jediné a opravdové lásce - hudbě. Duchovně však zůstal rozvrácen.
"Byl jsem o mnoho horší než ti, kteří mě obklopovali, kteří tolerovali druhým všechno, dovolovali mi jakoukoli nevázanost a občas udělali i něco dobrého, když se jim k tomu naskytla příležitost. V té samé době jsem neměl ani sebemenší zábrany vyvést jakoukoli ostudu, když jsem byl vyprovokován. Není snad tohle salonní život uměleckého světa? Bez přehánění mohu říci, že skoro všichni mladíci, které jsem znal, žili jako já, hledali potěšení, kdekoli se dalo nalézt, a horoucně toužili získat bohatství, aby mohli následovat všechny své sklony a ukojit každý rozmar. Co se týká myšlenek na Boha, ty nás nikdy nenapadaly, protože nás omezovaly naše vlastní starosti, touhy po věcech a světských radovánkách, a neměli jsme už nic jiného než vnější morální ohledy, abychom se nedostali do konfliktu se světskou spravedlností."
