Životopis (7)
Augustin Maria od Nejsvětější Svátosti (1820 - 1851)
V tomto stavu duše odjel Heřman do německého Emsu uspořádat koncert. Den po příjezdu vyhledal katolický kostel. I zde ho modlitby, zpěvy a pocit, že je přítomna jakási nadpozemská Síla, donutily k chvění: "Božská Milost jednala a zasáhla mě celou svou silou." V okamžiku pozdvihování se jeho oči zalily slzami a náhle si pomyslel:
"Cítil jsem, jak z hloubi mé rozhárané duše, z mého svědomí, tryskají ty nejbolestivější výčitky týkající se celého mého předešlého života. V tu chvíli jsem najednou dostal nápad, a začal jsem před Bohem konat generální zpověď, vnitřně a bez otálení jsem Mu vyznal všechny své nesmírné hříchy, od dětství až doteď. Všechny ty hrozné viny jsem viděl před sebou, tisíce odporných, zahanbujících, pobuřujících hříchů, plně zasluhujících Hněv mého Nejvyššího Soudce... A přece jsem cítil neobvyklý pokoj, který ihned zaplavil mou duši, jistotu, že Bůh Milosrdenství mi odpustil, že odvrátil Svůj Zrak od mých hříchů, že přijal mou upřímnou lítost, mou hořkou bolest... Ano, cítil jsem že mi odpustil a že přijal jako pokání mé pevné rozhodnutí milovat Ho nadevšechno a obrátit se k Němu navždy... Když jsem vycházel z toho kostela, byl už jsem křesťan."
