KARMEL - Hora Matky Boží

Bl. Anna od sv. Bartoloměje (1549 - 1626)

Andrzej Ruszała OCD

Duchovní život blahoslavené Anny se rozvinul na základě přirozených darů a vlastností osobnosti. Když se díváme na duchovní cestu naší Blahoslavené, je relativně snadné odvodit její mystické aspekty, které se projevují v Milosti kontemplativní modlitby, v pasivních očišťováních, ve sjednocení s Bohem a také ve výjimečném bohatství nadpřirozených mystických milostí, zvláště vizí a extází. Zde se omezíme jen na načrtnutí základních aspektů její duchovní cesty.
Ve shodě s naukou sv. Terezie od Ježíše, duchovní učitelky blahoslavené Anny, je i pro ni základem modlitby, stejně jako i celého duchovního života, živé přátelství s Bohem. Toto základní pravidlo se stalo podstatou celé Anniny duchovní cesty. Od dětství velmi silně zakoušela pravdivost tvrzení, že Bůh se člověku dává, že Ho obklopuje Svou Láskou často i uprostřed utrpení a různých těžkostí, že je stále nablízku a že je vůči člověku vždy Věrný. V jejích dílech se často objevují podobná tvrzení jako v Autobiografii: „Pán mě k Sobě přitahoval s tak velkou Důvěrností, až se zdálo, že je v mé duši stále Přítomný. Nedokázala bych ani vypočítat všechny Dary a Milosti, které mi udělil.“ Uvědomování si Boží Lásky a Jeho Přítomnosti objevila Anna ve svém životě již v dětství. Když měla sedm let, poprvé zakouší živou Boží Přítomnost, cítí se vedená Jeho Milostí a touží se Mu ve všem líbit. Kontakt s přírodou, jaké se jí dostávalo, když celé dny trávila na polích při pasení ovcí, v ní intenzivně probouzel touhu po modlitbě, prožívané o samotě. Když popisuje dobu svého dětství, tvrdí: „Trávila jsem mnoho času modlitbou, ačkoli jsem nevěděla, že to je modlitba, a cítila jsem se celá zanícená Ježíšovou Láskou.“ Tuto touhu po modlitbě bude pociťovat po celý život. Když šla za ní, odhalila své řeholní povolání na Karmel, který je na prodlévání v modlitbě zaměřen.
Zkušenost Boží Přítomnosti v ní byla vždycky živá, a to dokonce i uprostřed vnitřních a vnějších utrpení a prožívaných těžkostí, jako jsou temnoty a soužení z pocitu opuštěnosti od Boha, které jsou charakteristické pro zkušenost temné noci. Nikdy nezakusila – jako např. sv. Terezie od Dítěte Ježíše – pokušení, že Bůh nebo Nebe neexistuje. Věděla vždy, že On je, jakkoli je před ní ukrytý nebo zůstává v jistém odstupu, přes který se však její srdce k Němu ještě více tiskne. Výmluvným příkladem toho je její „modlitba v opuštěnosti“, tedy modlitba, kterou napsala v roce 1607, když zakoušela duchovní temnoty a opuštěnost od Boha: „Bože mé duše, můj Nejdražší Milovaný!… Podívej se na mou opuštěnost a zmatek v mé duši. Jsem Tvá, neopouštěj mě, Milovaný, Dobro mé duše.“ Dokonce i když nezakouší Boží Blízkost, nikdy u ní v mysli nevyvstává myšlenka, že Bůh neexistuje. Vždy zůstává jejím Milovaným, kterého, protože se od ní oddálil, přivolává láskou.
Jako sv. Terezie od Ježíše, stejně i blahoslavená Anna od sv. Bartoloměje zakouší přátelství a důvěrnost s Bohem prostřednictvím Ježíše. Její duchovní cesta má silně kristologický charakter. Centrální pozice Krista v její spiritualitě vyplývá především ze zjevení a víry, která jí byla vštípena v rodinném prostředí a vyznačovala se zdravou zbožností, zvláště vůči Tajemství Kristova Umučení. Nemalý vliv na osobní zkušenost Krista měla také mystická zakoušení v početných vizích, které obdržela. Vize Krista, kterého – když vidění popisuje – nejčastěji nazývá Pánem, začaly již v dětství, kdy se jí Kristus zjevoval v podobě Dítěte nebo Mládence. Později se jí mnohokrát ukazoval Kristus pokrytý Ranami, Trpící nebo Ustaraný kvůli duším, které se zatracují, Prosící přitom o pomoc pro ně, nebo také jako Krásný a Zamilovaný, plný Pokoje a Majestátu ve Slavnostním Šatu. Převážnou většinu těchto vizí Anna prožívá jako určité Milosti a zasahování Pána do jednotlivých situací v jejím životě. Díky nim se Jím cítí vnitřně i navenek chráněna a doprovázena, a také posilována a potěšována v těžkých situacích.
Abychom si dokázali uvědomit důležitost těchto kristologických vizí v duchovním životě blahoslavené Anny, všimněme si účinků, které v ní vyvolávaly. Účinky byly různé v závislosti na typu prožívané vize, a také na životní situaci, ve které se naše karmelitka nacházela. Ona sama vyznává, že tato vidění v jejím srdci probouzela lásku, pobízela ji ke skutku, někdy v ní budila touhu po utrpení nebo mučednictví, a zanechávala ji celou proměněnou, ovládnutou Bohem, horlivou v modlitbě a oběti pro Církev a Spásu duší. Tato touha podílet se na Spáse duší spolu s Kristem se u ní rozvinula zvláště jako důsledek jedné vize, v níž viděla Krista na Kříži, a který jí odhaloval, že slovo „žízním“, které tehdy vyslovil, vyjadřovalo Žízeň po Spáse všech duší.
Důvěrnost s Bohem skrze Krista, která byla v jejím duchovním životě posilovaná věrnou spoluprací s Jeho Milostí, se u Anny od sv. Bartoloměje rozvinula až k plnosti sjednocení s Bohem. Toto sjednocení bylo také hlavním impulzem k přijetí poslání, jaké jí Bůh v Církvi i na Karmelu určil.

Zdroj: http://bosekarmelitky.cz/blah-anna-od-sv-bartolomeje/duchovni-cesta/