Modlitba – nácvik pro Nebe
Ct. Maria-Evžen od Dítěte Ježíše (1894 - 1967)
Kde je Bůh, kterého hledáme? Víme že je všude, protože je Nekonečný. Přebývá v celém stvoření, protože je nejen stvořil, ale také je udržuje při bytí. Žádná věc nemůže existovat bez Božího Působení, bez Boží Přítomnosti.
On je Nekonečný, my jsme koneční
Přistupovat k Bohu znamená Ho hledat v přírodě nebo ve stvoření nebo také mimo stvořený svět, v nekonečnosti. Každopádně to znamená vydat se za Živým. Protože Bůh není věc, nýbrž Živoucí Osobní Bytost. Katechismus nás učí, že Bůh je Nekonečný a že je ve Třech Osobách: Otec plodí Svého Syna. Otec a Syn, kteří se znají, poznávají v Lásce Svou Dokonalost a Jejich vzájemný Dech Lásky je Duch Svatý. On je Zosobněný Božský Dech Lásky. Bůh je pro nás Živou Bytostí. Bůh žije bez počátku a bez konce a zcela odlišně od nás. Je Nekonečný, my jsme koneční. Mezi námi tvory a Bohem jakožto Osobou leží nekonečný odstup. Ať už tuto nekonečnost vidíme v sobě a ve stvoření, nebo mimo vše, co vidíme, nic se nemění na skutečnosti, že Bůh, jakkoliv proniká všechno stvořené, je od nás Svou Nekonečností tak říkajíc oddělen. Obtíž modlitby spočívá v tom, že při ní musíme překonat nekonečnou vzdálenost.
Náš cíl je Nebe
Co je vlastně křesťan? Je to někdo, kdo vyznává svou víru, kdo ji osvědčuje skrze blíženskou lásku, svoje vnější chování, svoje vědomí odpovědnosti. Přesněji vzato je křesťan ten, kdo směřuje ke svému poslednímu Cíli, k Bohu. Křesťan je ten, kdo věří, že pochází od Boha a vrací se k Bohu; je povolán k účasti na Božském Životě, aby se ztratil v Trojjediném Bohu. Křesťan tomu věří. Věří, že jeho nejvlastnější život se neodbývá zde na zemi, nýbrž že žije v Nejsvětější Trojici. Neboť Bůh ho stvořil pro Sebe, stvořil nás všechny pro Nebe. Nebe je mnohem více než opětovné shledání s našimi příbuznými a přáteli! Blaženost Nebe spočívá v podstatě v tom, že nacházíme Boha a ocitáme se v pohybu Trojice. Milost z nás činí Boží syny a dcery. To vnitřní v Trojjediném Bohu je Otec, Syn a Duch Svatý. Skrze Milost jsme povoláni, abychom byli podobní Božskému Slovu, Božímu Synu. Boží Syn se stal Člověkem: v Něm dosahujeme svého Cíle. Ztratit se v Něm, to má být naše úsilí. V Něm nacházíme své štěstí. Když jsme Mu podobní, vstupujeme s Ním do Trojjediného Boha. Máme s Ním účast na Božském Jednání a přijímáme od Něho Jeho Blaženost. Hleďte, to je náš Cíl, to je naše Nebe! Nebudeme na Boha patřit jako diváci, nýbrž budeme s Božským Slovem, s Božím Synem jednat. To je život, který nebude mít konec, to je život Nebe. Modlitba jako styk s Bohem je již počátek věčného života. Je to naše zaškolení pro Nebe, naše nejvlastnější uvedení do Nebe. K tomu nám byl darován život na zemi. Na to se máme připravovat, v tom se máme zacvičovat, již nyní dělat to, co budeme jednou konat v Nebi. My uskutečňujeme ve víře, tzn. bez prožitku, to, čeho jednou dosáhneme v dokonalé blaženosti. Modlitba není proto v našem životě něco vedlejšího. Modlitba je nejvyšší úkon křesťana, je to příprava na naši věčnost, je to předjímání jednání, které budeme konat po celou věčnost. K požehnání pro nás a pro svět Až budeme jednou v Nebi a všechno spatříme v pravdě, uvidíme s úžasem, jak byl Bůh nakloněn těm, kteří s Ním již na zemi byli spojeni, a jak jim přenechával řízení světa, když dával událostem průběh podle jejich přání. Terezička Ježíšova srovnává modlitbu s královnou, protože má přístup k Božímu Srdci a účastní se řízení světa. Někteří tvrdí, že ti lidé, kteří se modlí, jsou egoisté, protože se nezasazují za svět. Jak jsou bláhoví! Ačkoliv jsou křesťané, nepochopili, co je to vlastně modlitba! To je ten nejlepší způsob, jak se zajímat o svět a cvičit se kvůli němu v blíženské lásce. Jistě, jsou i jiné způsoby, netvrdím, že to je ten jediný, ale každopádně je ten nejúčinnější, když se vrhneme skrze modlitbu do Božího Proudu života. Modlitba nás zavádí do Boha, uvádí nás s Ním do spojení. Když je dokonalá, dává nám současně podíl na Jeho Jednání. Tento prostředek je nám stále k dispozici. Ve dne v noci můžeme úkonem víry vstupovat do Boha a v Něm přebývat. Boží Dveře jsou pro nás vždy otevřeny, aby nám daly vstoupit skrze modlitbu. Bůh je Stravující Oheň, Tryskající Pramen, Dobro, které pramení Samo ze Sebe. Záleží proto na nás, abychom bez ustání úkonem víry a lásky navazovali kontakt, vnitřně se obnovovali a nadpřirozeně obohacovali. Pak můžeme být skrze Něho a v Něm činní k požehnání pro sebe i pro svět.
