Eucharistická mystička
Bl. Marie Candida od Eucharistie (1884 - 1949)
„Církev žije z Eucharistie,“ napsal Jan Pavel II. v úvodu své poslední encykliky, která vyšla ani ne rok přede dnem, kdy povýšil k úctě Oltáře matku Marii Candidu od Eucharistie. Její blahořečení 21. března 2004 je nepochybně počátkem zvláštního poslání, jaké má tato karmelitka z kláštera sv. Terezie v Raguse, kde je žila v tichu klauzury a nyní je může konečně začít v celé Církvi rozvíjet podle svého přání. Teologové a odborníci označili blahoslavenou Marii Candidu za mystičku Eucharistie, která nám zanechala vzácné spisy, ze kterých je možno poznat hloubku vztahu, jaký chovala k Eucharistii a který byl pro ni skutečným mučednictvím lásky od jejího mládí až do závěru jejího chudého a pokorného života na Karmelu v Raguse. Není jistě snadné vystihnout v několika větách celý smysl Eucharistické spirituality blahoslavené Marie Candidy a její naléhavé poslání, nezbytné pro toto historické období, které se vyznačuje sekularizací, ideologií blahobytu za každou cenu, alarmujícím fenoménem náboženské lhostejnosti a nebezpečím pro mír ve světě. Nicméně právě toto tvrzení Jana Pavla II., že „Církev žije z Eucharistie“, což je opravdu jedinečné tvrzení mezi všemi církevními dokumenty, nás vrhá do samého srdce mystické zkušenosti nové blahoslavené. Křesťanská víra totiž není nějaké morální učení, ale je to osoba Ježíše Krista Ukřižovaného a Zmrtvýchvstalého, Živá Přítomnost, která se prodlužuje v Eucharistii. V tomto smyslu není křesťanská víra knižním náboženstvím, ale je to náboženství společenství! A věřící nejsou členové literární akademie, nýbrž živé ratolesti Vinného Kmene, kterým je Kristus. To je v nejhustší podobě syntéza duchovní zkušenosti blahoslavené Marie Candidy. Pochopila jako málokdo také ve škole karmelitánské a tereziánské tradice, že Ježíš je nejen naší Eucharistií, ale je Jí pro celou Církev v tom smyslu, že my obětujeme Bohu sebe a svět. V Eucharistii prožíváme společenství s Bohem, s lidstvem, se světem, který Kristus vykoupil… Být v Kristu, v Srdci Eucharistie se stalo horoucí touhou života a posláním blahoslavené Marie Candidy… Obdivuhodně zakořeněna v tradici Církve, jejíž byla věrnou a vděčnou dcerou, odhaluje Marie Candida, že horoucí Eucharistická láska je nejvlastnějším duchovním „řečištěm“. To je právě to, co nabízí Jan Pavel II., když vysvětluje motivy, které ho přiměly napsat encykliku Ecclesia de Eucharistia. Cílem encykliky je právě vyvolat opět v srdcích věřících úžas nad tajemstvím Eucharistie (srov. E.d.E 6): samotná přísně teologická nauka nás zavádí do atmosféry, která dýchá vášnivě ze stránek spisů blahoslavené Marie Candidy. Neprobouzí v duších horoucí lásku k Eucharistii to, co nová blahoslavená zařazuje do svých spisů jako svůj vnitřní zážitek, který se stává darem pro druhé? „Krása Eucharistie, Sladkost Jejích Symbolů, můj Ježíš jako Osoba zde na Svém Trůnu; a pak Velikost a Jas Církve, celého náboženství, Velkolepost Jejího Kultu, Svatost Jejích posvátných služebníků, Nevýstižný Poklad Ježíšova Slova…“ To je obsah, který umí matka Marie Candida nacházet v Nesmírných Prostorách Eucharistie, a to je smysl jejího poslání v samém srdci Církve, které překračuje pouhou, byť chvályhodnou Eucharistickou úctu… „Dej mi duše, které se stýkají s láskou a pro lásku, které mohou obětovat svůj čas, aby vzdávaly díky, a já Ti dám, Milovaný, v krátkém čase zanícené duše, rozhodnuté zasvětit se nezištně sebedarování a práci na vlastním posvěcení.“ Jako duchovní dcera svaté Terezie z Avily a svatého Jana od Kříže nebojí se blahoslavená Marie Candida hovořit o Eucharistii vášnivými tóny s překvapujícím křesťanským realismem: ano, Eucharistie je skutečně zárukou budoucí Slávy, zárukou, která je nám dána, abychom dosáhli plnosti společenství a poznání s Bohem. O ní, podobně jako Marii numquam satis: to je poslání blahoslavené Marie Candidy, které právě začíná.
