KARMEL - Hora Matky Boží

Bl. Marie Terezie od Ježíše (1825 - 1889)

(13) S naší rodinou byla spojena ještě jedna rodina, a sice rodina bratra mého otce.¹ Tato rodina pro mě znamenala kříž. Bylo to v souvislosti s velkou náklonností, jak jsem se už zmínila, kterou jsem cítila ke své matce. Viděla jsem, kolik námahy ji stálo spojení těchto dvou rodin. Její obětavost a odříkání mi přinášely nesnesitelné soužení a zármutek. Dělala jsem, co jsem mohla, abych jí ulehčila, avšak byla jsem ještě malá a nedokázala jsem jí pomoci, kolik bych si přála. Když jsem ji viděla obtíženou námahou a prací, zastavovalo se mi srdce smutkem a propukala jsem v nářek.² Kvůli tomu mě moje teta neměla ráda a velmi mě před matkou ponižovala. Moje matka a teta byly sestry, měly se rády a matka jí byla bezmála podřízena. Teta proto naléhala na mou matku, aby mě zaměstnávala ještě víc než dosud. Co se týkalo domácích prací, nemohla jsem matku vždy a ve všem uspokojit, protože mi to nedovolila škola. Bylo z toho mnoho trápení a výtek. Jedním z důvodů, který mi bránil, abych vždy uspokojila svoji matku a udělala vše, co mi uložila, byly úkoly, které jsem dostávala od učitelky. O těchto úkolech jsem totiž měla mlčet a neukazovat se s nimi. Kvůli tomu jsem tedy raději v tichosti snášela výtky, že málo pracuji, a nemluvila jsem o důvodech, které mi bránily ve splnění všech úkolů, které jsem od matky dostala.
Zároveň jsem viděla, že mé starší sestře se vycházelo ve všem vstříc a nikdo ji nezaměstnával domácími pracemi. (Toto způsobovalo nemálo pokušení ke stížnostem, říkám, že jsem měla pokušení naříkat a stěžovat si.) Protože jsem si nedokázala říci o pomoc, musela jsem snášet všechny těžkosti.³ Ale snášela jsem to v klidu a pokoji. Láska je velká věc, která pomůže snést všechno. A musela mi hodně pomáhat v tom, co jsem od své sestry musela snést.
Můj otec mě měl velmi rád. Avšak aby udržel doma klid a mír, zastíral každé mé soužení a utrpení. Mohla jsem poznat, že se mu nelíbily záliby mé matky, ale nevzpomínám si, že by jí je vytýkal víc než jednou nebo dvakrát. Zatímco moje trápení pokračovalo. Stávalo se také, že mi matka nevyhověla v tom, co jsem od ní potřebovala, a říkala mi přitom, že nemůže vyhovět oběma dcerám, mé sestře a mně. To mi působilo velký žal,⁴ který jsem si zasloužila. Avšak toto všechno nebylo pro mě tím největším trápením. Některé mé přirozené sklony, zvláště přemíra půvabnosti a marnivosti, mě trápily ještě více.

Poznámky:

¹ Jmenoval se Pier Santi Scrilli (hostinský) a jeho žena Antonia Checcucci (žehlířka), která byla sestrou Serafiny. Vzali se dne 6. října 1833. Z jejich manželství se narodily dvě dcery: Zelinda a Giuseppa.
² Častěji jsem si všímala oběti svého otce z hlediska ekonomického a také to mě příliš trápilo. Myslela jsem si, kolik by asi měl starostí (a ve skutečnosti je měl), kdyby mě viděl, jak propukám v pláč a naříkání. To se stalo před prvním Svatým Přijímáním a potom už ne, pro násilí, které jsem si činila, protože jsem věděla, že nejednám dobře (poznámka autorky).
³ odmítnutí
⁴ A proto bylo nezbytné, abych si ho zasloužila.