KARMEL - Hora Matky Boží

Bl. Marie Terezie od Ježíše (1825 - 1889)

(15) Když jezdil můj otec vyřizovat své záležitosti do Florencie, brával mě s sebou. Nevím, jestli to dělal kvůli tomu, že viděl, že se můj živý duch zklidnil. Ve Florencii jsme chodili na přehlídku jízdní policie. Když jsem viděla všechny ty lidi, zdáli se mi špatně oblečení (chci říci nepříliš skromně), klopila jsem oči a snažila jsem se nedívat se na ně. Avšak můj otec a rovněž lidé z jeho okolí se na mě obraceli a snažili se přitáhnout mou pozornost k postavám, které se jim zdály krásné a líbivé. Mně však připadaly nehezké (jak už jsem řekla, kvůli jejich oblečení) a bála jsem se, že když na ně budu hledět, znelíbím se Bohu. Byl to obrovský tlak, když jsem nevěděla kam s očima. Nedovolovali mi, abych měla sklopené oči. Nevím, jak jsem to nakonec udělala a s jakou námahou jsem vydržela až do konce, abych se nedívala na celé to divadlo kolem sebe. Ze všeho nejvíc jsem myslela na to, abych se neznelíbila Bohu! Vzpomínám si, že někdy v té době jsme jednou jeli v kočáře s jedním pánem, který se pokusil dát mi znamení své náklonnosti. Nevěděla jsem, jak mu mám vyklouznout, a proto jsem se vymrštila vzteky a už jsem se vrhala z vozu, kdyby mě dotyčný nezachytil a neslíbil mi, že mě nebude nutit k ničemu, co bych nechtěla, protože jsem to považovala za špatné.
Poddat se tomu, o čem jsem se zmínila, bylo jistě špatné. Takovým věcem jsem se vždy bránila. Ale v tom věku, po prvním Svatém Přijímání, jsem byla tak úzkostlivá, že jsem se bála zla i tam, kde nebylo. V tom spočívala má velká bolest, kterou jsem musela snášet (myslím, že to bylo od Ďábla). Třebaže jsem se velmi snažila o praktikování ctností doma i venku, zdálo se mi, že nedělám, co mám dělat. Měla jsem výhodu v tom, že jsem se mohla obracet na svou dobrou paní, která mě vždy a ve všem uklidňovala. Chuděra! Tolik na mě myslela a žádala o to i mého zpovědníka, jak jsem se později dověděla. Také zpovědník dělal vše pro to, aby pozvedl a osvobodil mého ducha ke skutečně žádoucí a svaté svobodě. Přestože jsem chtěla poslouchat a věděla jsem o své povinnosti poslušnosti vůči němu, nedokázala jsem to. Důvodem však nebylo to, že bych vzdorovala. Na jeho radu a přesvědčování jsem se hned uvolnila a uklidnila se. Avšak Pokušitel¹ mě zneklidňoval stále novými vychytralostmi. Věděl dobře, jak měnit vzhled stejných věcí, a to byl důvod, proč jsem trpěla stále novým strachem a pochybnostmi.² Jednou, když jsem k němu šla a byla jsem neklidná více než jindy (chci říci ke zpovědníkovi), několikrát mi jemně opakoval: "Marie, nepochybujte, jste Ježíšova! Jste Ježíšova! Ujišťuji vás o tom". Tato útěšná slova, vyslovovaná s takovou jemností od toho ctěného kněze, pro mě znamenala hodně.

Poznámky:
¹ Ďábel
² Takový stav duše je definován termínem spiritus vertiginis. Tento výraz pochází z knihy proroka Izaiáše, ze Septuaginty. Vyjadřuje zděšení a úlek, v němž se nacházeli Egypťané kvůli soužení, které je skličovalo (Iz19,14). Svatý Jan od Kříže užívá tento termín, aby vyjádřil velký zmatek, jímž mohou procházet některé mystické duše. "Jindy je jim dán jiný hanebný duch, kterého Izaiáš (srov. Iz 19,4) nazývá spiritus vertiginis (duch zvrácený), ne aby upadli, ale aby je pokoušel; ten jim zatemní mysl takovým způsobem, že je naplní tisícerými skrupulemi a zmatky tak spletitými, podle jejich názoru, že se nemohou vůbec ničím uspokojit ani podepřít svůj úsudek o něčí radu nebo pád. Tento duch je jedním z nejtěžších ostnů a hrůz této noci, velmi podobný tomu, který přichází v noci ducha." (Sv. Jan od Kříže, Temná noc, I, 14,3) Podobný druh zkoušky se nachází také u sv. Ignáce z Loyoly a u sv. Pia z Pietrelciny.