KARMEL - Hora Matky Boží

Bl. Marie Terezie od Ježíše (1825 - 1889)

(17) V tomto období, když mi bylo třináct let, se ve mně utišila bouře, jež sužovala strachem mou duši. Usilovala jsem klidně o ctnosti (ve srovnání s dřívějším neklidem a hrůzou, které působil Ďábel). Avšak pozice, v níž jsem se nacházela, mi při praktikování ctností často stavěla do cesty překážky. Měla jsem mnoho příležitostí ke cvičení ctností, když na ně dbáme jako na prostředek. Přestáté soužení, zdá se mi, se odrazilo na mém zdraví. Hned jsem se cítila vyčerpaná, často mi bušilo srdce, nebyla jsem schopna vyjít po schodech nahoru, jedině s velkou námahou a vyčerpáním, a to mi působilo starost. Bylo mi čtrnáct, když mě potkalo neštěstí v podobě ztráty nejdůstojnějšího výše zmiňovaného pana P. Graziosiho, mého zpovědníka a duchovního vůdce.¹ Zemřel, jestli se slovo smrt smí použít v případě spravedlivého.
Kvůli mé vyčerpanosti a nevolnostem, které jsem pociťovala, se pro mě drobné služby, jež jsem byla zvyklá poskytovat ve škole i doma, staly nesnesitelným břemenem. Nevymlouvala jsem se, ale kvůli své absolutní neschopnosti jsem všechno dělala hrozně pomalu. Nikdo si však mých těžkostí nevšímal. Jednou jsem se kvůli většímu pohybu a námaze, říkám, když jsem se snažila vykonat svou práci s co největší rychlostí, hrozně zadýchala. Když jsem byla v tu chvíli na něco dotazována, nebyla jsem schopná odpovědět. Hned mi vyhubovali, že nejsem dost rychlá. Všechno jsem to snášela a obětovala to Bohu. Asi jsem si dost dobře neuvědomovala cenu utrpení, ale pouze povinnost utrpení snášet, abych neurazila Boha, a proto jsem ještě více trpěla.²

Poznámky:
¹ P. Antonio Gaetano Graziosi byl proboštem v Montevarchi a zemřel 28. prosince 1838. Narodil se ve Florencii roku 1761 (srov. F. Martini, Biografia del prete Antonio Graziosi, proposto di Montevarchi, Pisa 1839).
² Pokračovala jsem v meditacích o Utrpení Pána Ježíše a hodně mi to pomáhalo v utrpeních, která jsem sama musela snášet. Rovněž mi pomáhala má zbožnost k mé Drahé Matce Marii Nejsvětější. Ó, kolikrát jsem se k Ní utíkala, vzlykala, plakala... prosila o Útěchu! Ach! Říkala jsem Jí: Drahá Matko, nemohu to vydržet bez Tvé Pomoci! Totéž jsem opakovala před Nejsvětější Svátostí, mým Dobrem, kam jsem se o večerech utíkala se svou stísněností. Tresty, které jsem snášela jak od matky, tak od tety a rovněž od jedné její dcery, byť byla ještě malá, se nedají popsat. Dospělo to tak daleko, že mě teta trestala a bila, aniž bych znala důvod. Její dcera zase využila každou příležitost, aby mě mohla trýznit: jednou tím, že zničila to, co jsem zrovna dělala, jindy si ze mě dělala legraci a vysmívala se mi, jindy mě ponižovala pohrdavými slovy nebo se vnucovala do mého pokoje, když jsem si tam sama potřebovala něco udělat. Stačí říci, že mi dělala samé naschvály. Pán mě skrze ni hodně zkoušel. Byla pro mě neustálým pokušením (poznámka autorky).