Vlastní životopis (23)
Bl. Marie Terezie od Ježíše (1825 - 1889)
(24/2) S naprostým klidem, ba s duchovní radostí jsem trpěla všechny ty velké bolesti, které jsem v sobě cítila a které, věřím, nemohly být už větší. Jak jsem řekla, trpěla jsem s radostí skrze Neustálou Přítomnost Boží, kterou jsem se snažila udržovat a kterou jsem pociťovala díky Boží Milosti. Můj Bože! Říkala jsem si: Ty mi vynahradíš všechno, co pro Tebe trpím. Když vnímám, že jsi blízko, každá hořkost je sladká a každá těžkost lehká.
Nevím, jakým způsobem (chci říci, že cestou rozumu nebo představivosti to nebylo) jsem se dobrala k tomuto: viděla jsem před sebou ve vzduchu přítomné dva andílky (neviděla jsem, že by na něčem stáli). Mezi nimi byl velký Kříž, jehož příčné břevno drželi z každé strany rukou, která byla směrem ke Kříži. Ten, jenž stál napravo (chci říci od Kříže), držel ve druhé ruce Kalich. Na mě to působilo velice příjemně, sladce a duchovně. Jindy se mi zdálo, že vidím Přesvatou Pannu Marii, jak mi podává Ruku, a zdálo se, že mě zve, abych šla za Ní! Ó, jak silnou lásku jsem k Ní cítila a jakou touhu, abych k Ní byla připojena v Nebeské Vlasti.
Jednou jsem viděla Ježíše, jak nám bývá představován v Agonii v Zahradě... ó, můj Milovaný Ježíši! Ó, Nejsladší Ženich!... Jak jsi mě povzbuzoval v utrpení! Bylo pro mě opravdovou radostí, když jsem Ti to obětovala. Jednou jedna velká holubice stála u mě a zakrývala mě svými křídly, chci říci, měla je roztažená a celou mě osvětlovala a vycházela z ní nesmírná krása. Zdálo se mi to jako sen, ale nevím, co to bylo. Když jsem zase přišla k sobě nebo jsem se znovu probrala, slyšela jsem slova (jak už jsem řekla, měla jsem pocity, které byly živější, než když jsem byla zdravá), chci říci, že jsem slyšela říkat, že se zdá, že jsem v agonii a už nejevím známky života. Nedokázala jsem se probrat, když kolem dělali hluk. Nic mě nebolelo, když se mě dotýkali. Měla jsem oči otevřené, obrácené k Nebi a neviděla jsem před sebou nikoho, kdo to působil. Neviděla jsem žádnou jinou věc než to, co jsem tu popsala. Tyto události se odehrály víckrát, jak mi říkali. Všímala jsem si jich a zdálo se mi, že se vracím z onoho světa. Utěšovala jsem se tím, že jednou už se nebudu vracet: ó, zdálo se mi, že jsem tak získávala opravdový život! Zdálo se mi, že smrtí se vzdám tohoto ubohého, křehkého těla a uteču do nejvyššího štěstí, a doufala jsem, že ho dosáhnu jedině v Nebi.
