Vlastní životopis (24)
Bl. Marie Terezie od Ježíše (1825 - 1889)
(25) Po několika dnech jsem v sobě cítila, že se musím uzdravit. Trápila jsem se tím, že jsem nenacházela lék na úzkosti svého srdce. Zdálo se mi, že by tento llék mohl být v Nejsvětější Svátosti. Hned jsem žádala, abych Ho mohla přijímat často a být s Ním spojená tak, že jsem cítila Jeho Objetí; vždyť jsem po Něm toužila, jako dítě touží být na prsou své matky. Aby se z mé mysli a z mého srdce už nikdy nevzdalovaly sladké vzpomínky a vidění, budu si je stále připomínat tím, že budu dělat skutky lásky a nacházet odvahu k utrpení.
Lidé mi neposkytovali žádnou úlevu. Ne proto, že by nechtěli. Naopak je trápilo, že mi ji nemohli poskytnout. Nebyli toho schopni. Jediná služba, kterou mi mohli poskytnout během těch tří týdnů, spočívala v tom, že mi mohli navlhčit ústa. Používali k tomu kousky ledu. Bylo zvláštní, že jsem nic jiného nepotřebovala. Naštěstí mě netrápilo velké pocení, z něhož mě totiž nemohli osušit ani převléci, protože se mě nemohli dotýkat, aniž bych znovu dostala záchvat a smrtelné mdloby. Ve dne v noci kolem mě bylo několik osob a pečovaly o mě a strachovaly se, že bych mohla každou chvíli zemřít, takže vzdálenější osoby (chci říci, co se týká přátelského nebo rodinného vztahu) už dokonce myslely na to, co by bylo třeba pro ten případ připravit.
