Vlastní životopis (25)
Bl. Marie Terezie od Ježíše (1825 - 1889)
Lékař už dal pokyn, že je čas na poslední pomazání. Avšak nedostala jsem ho, abych nerušila svou rodinu. (Chci říci, že rodiče a sestra mě drželi dál od kněze.) A to tak, že kdyby mě Ježíš chtěl, chci říci, kdybych umírala, bylo by to bez kněze. Ale Ježíš mi pomáhal. Celá jsem byla v Něm, doufala jsem jen v Něho. Nevím, co víc by mi mohli druzí dát. Říkám to, abych vyjádřila, jak snažně jsem prosila Pána, ne už abych věřila, že je dobrá věc držet mě, jak to oni dělali, bez kněze. Omlouvala jsem ty, kteří za to mohli, spatřovala jsem za tím mnoho důvodů. Největším důvodem bylo vyhnout se, nakolik to bylo možné, beznaději, do níž mohl otec upadnout.
Po třech týdnech, anebo možná o trochu později, se poněkud uvolnila křeč v krku. Avšak nemohla jsem požádat o to, co jsem si vroucně přála, chci říci Přijímání. Třebaže jsem se usilovně snažila dát stisknutím a otevřením ruky znamení své učitelce, která mě držela a ptala se mě; chuděra, jak trpěla tím, že mi nedokázala rozumět. Plakala bolestí! Konečně mi porozuměla. Ale lékaři s tím nesouhlasili, protože se obávali, že by Přijetí Svaté Hostie mohlo mít nějaké vedlejší účinky. Povzbuzovali mě, abych se s tím smířila. Zavolali také mého zpovědníka, který mi vyprávěl, že byla jedna svatá, jež zemřela se stejným přáním, ale Bůh jí to mnohonásobně vynahradil, a tak mě povzbuzoval v mém odříkání. Přijala jsem to odevzdaně, ale nepřestala jsem toužit. Na vigilii svatého Vavřince v noci jsem znovu začala mluvit a získala jsem důvěru, že by se nestalo nic nepředvídaného, kdyby mi dovolili přijímat. Slíbili mi to a ráno bylo vše připraveno. Ve dvanáct hodin jsem přijala ve Svátosti svoje Dobro. Předtím jsem dostala ohromné bolesti, které jsem nedokázala snést v mlčení. Nechtěla jsem si však stěžovat, vždyť jsem se naučila lásce k utrpení, proto jsem vyslovovala slova vřelé lásky k mému Drahému Ježíši a říkala jsem Mu, že mé utrpení bylo ničím ve srovnání s tím, co pro mě vytrpěl z Lásky, a odmítala jsem i osvěžení vyprahlých rtů se slovy, že On také odmítl takové osvěžení. Ne, ne, říkala jsem, chci trpět, chci trpět. Ó, můj Ježíši, kolik jsi pro mě trpěl! Tímto jsem brala Kříž, objímala jsem Ho a líbala... a tak jsem Mu vyjadřovala svou lásku! Toto všechno jsem dělala, aniž by bylo možné to potlačit.
