Vlastní životopis (3)
Bl. Marie Terezie od Ježíše (1825 - 1889)
(4) Nevím, jestli mi už bylo pět let, když mě moje matka dala do školy, kam chodila také moje sestra, k jisté paní, naší rodinné přítelkyni, která nás měla mimořádně ráda. Mě však zvlášť milovala a říkala matce, že se dobře učím, a neznám žádný jiný důvod, proč by mě měla tolik ráda a dávala mi to tak zřetelně najevo. Nevím, zda to bylo v této souvislosti, že má matka vzala moji sestru a poslala ji do školy jinam.
V tomto věku jsem byla dost čilá a živá. Možná mi k tomu pomohla moje nová situace. Dům mé učitelky byl otevřen pro společenský život v zábavě a rozptýlení. Dámy a pánové, kteří tam přicházeli na návštěvu, mi projevovali velkou náklonnost a zvlášť ti, kdo patřili mezi přátele mého otce, mě pak brávali k sobě na oběd nebo na kávu. Všichni mě rozmazlovali. Můj otec mě měl rád a těšil se tomu. Moje matka se o mě nestarala a svěřovala mě každému, kdo mě pozval, abych k němu šla na návštěvu. Přes tak kritický stav a nehledě na mou živou povahu, jak mi to často připomínali a jak si to i já sama pamatuji, jsem nikdy nebyla náchylná k dětským rošťárnám, ale byla jsem oddaná své matce a měla sklon ke zbožným věcem. O nedělích jsem místo zábavy raději šla s matkou do kostela. Velmi ráda jsem se společně modlila Křížovou Cestu. Cítila jsem velké zadostiučinění, když nás večer nechala modlit se Růženec. Vzpomínám si, že jsem se Ho upřímně modlila za duše v očistci, jeho význam jsem pochopila od své matky. Pamatuji si na jeden svůj omyl, ve kterém jsem tehdy žila: myslela jsem si totiž, že mohou být vykoupeny i zavržené duše. Podle mého mínění peklo bylo o něco horší než očistec, strastnější, ale nic víc. Proto jsem se každý den modlila za tyto nešťastné duše. Nevzpomínám si, že by si toho matka všimla, protože kdyby mě upozornila, byla bych z toho velmi smutná.
