KARMEL - Hora Matky Boží

Bl. Marie Terezie od Ježíše (1825 - 1889)

Ve světě, ale ne ze světa

(29) Když uplynul nějaký čas od mého uzdravení, nevím - asi dva měsíce, nechali mě lidé trochu víc na pokoji, chci říci ve svobodě. Večer jsem měla trochu času na modlitbu a četbu. Znovu jsem se vrátila k meditacím o Ježíšově Utrpení, které jsem během zmiňovaných dvou měsíců trochu zanedbávala kvůli naznačeným okolnostem. To ale v žádném případě neomlouvá tento můj nedostatek, protože já jsem se měla postarat o meditace, najít si čas a vymoci si k tomu prosto, chci říci svobodu.
Svátosti jsem přijímala jednou za čtrnáct dní. V té době nepříjímalo mnoho lidí tak často. Vždyť vzhledem k tomu, k čemu jsem se zavázala během nemoci, jsem měla Svátosti přijímat častěji. Ale jak říkám, kvůli očekávanému chodu v rodině, rodinným vztahům k přátelům a příbuzným se mi zdálo, že jsem nemohla udělat více. Domnívala jsem se totiž, že víc by mi stejně nebylo dovoleno. Vždyť i taková četnost, o níž jsem se zmínila, byla považovaná za něco příliš, chci říci, v naší rodině.
Jako duchovní četbu jsem měla život svaté Marie Magdaleny. Vždy jsem k ní cítila zbožnou oddanost.
Znovu se mi vrátil životní elán a s ním přicházely také jisté touhy. Nevěděla jsem však, jak je uspokojit. Vzpomínala jsem na časy, kdy jsem východisko z nich nacházela ve smrti. Nyní, když jsem byla zdravá, mě to mrzelo: Ach, můj Bože, opakovala jsem, nebyla jsem hodná, abych k Tobě mohla přijít...! Jak je pro mě těžké, že zůstávám zde, kde nenacházím odpočinek. Mnohdy mi přinášelo posilu, ale nikoli východisko, že jsem si zpívala. Neměla jsem knihy ani nikoho, kdo by mi obstaral nějaké, v nichž bych si našla duchovní písně. Později jsem je našla v dílech Liguoriho. Zpívala jsem si z nich jednu, která mi připomínala světskou píseň, již jsem slyšela zpívat. Udělala jsem z ní zbožnou píseň tím, že jsem změnila její obsah. Jeinak bych ji nikdy nedokázala zpívat se zaujetím. Když jsem však změnila slova, zpívala jsem je ze srdce. Ó, můj Bože! Jak jsem byla nechápavá. (1) Znovu jsem objevila tryskající pramen, po kterém toužebně dychtilo mé srdce, aniž bych to věděla (2), neboť až dosud jsem z něho okoušela jen některé pramínky, a třebaže všechny pocházely ze stejného zdroje, přece neprodukovaly stejný účinek, chci říci, že nedokázaly nasytit dvě různé chuti ve stejnou chvíli. Podobně jako kojenec nevychutnává ani tak mléko, jako jeho kvalitu, chci říci, jeho sladkost. Jestliže totiž jeho matka stříkne mléko do sklenice a z ní mu ho podá - ó, jak je to rozdílné od toho, které pije z prsu... Takový rozdíl je podle mého mínění mezi zbožnými city a opravdovou láskou Nevěsty... která ji poutá k Milovanému a přitahuje Toho, k němuž přichází vyhladovělá, chci říci žíznivá, protože láska činí vyprahlým.  Řekla bych, že přitahuje Toho, který ji podpírá a zraňuje..., chci říci, že vztah lásky je jako dítě na prsou matky, saje její lásku a zároveň jí ji dává.
Nevím, zda v tom, co jsem řekla, není něco nevhodného. Chci říci, jestliže jsem řekla špatnou věc, prosím ty, kdo mi nařídili, abych psala, aby první, kdo to bude číst, odstranil nevhodné části, chci říci, aby to vymazali a opravili. Nevyjádřila jsem nic, než co cítím. Nedokázala jsem to vyjádřit jiným způsobem. Pokud by bylo něco špatného v mém vnímání věcí, pro lásku prosím, aby mi to bylo řečeno.

Poznámky:
(1) Chci říci, jak naléhavé byly touhy mého srdce (pozn. autorky).
(2) Bez jakéhokoli násilného výkladu je možné poukázat na podobnosti mezi touhami Marie Scrilli a svatého Augustina: "Pozdě jsem si Tě zamiloval, Kráso tak stará a přece tak nová, pozdě jsem Tě miloval! ... Ty jsi volal, křičel a přehlušil jsi mou hluchotu. Ty jsi se skvěl, zářil a zahnal jsi mou slepotu. Tvá Vůně mě zaujala, vdechl jsem Ji a dychtil jsem po Tobě. Okusil jsem Tebe a lačním a žízním po Tobě. Dotkl jsi se mě a vzplanul jsem touhou po Tvém Míru."