KARMEL - Hora Matky Boží

Bl. Marie Terezie od Ježíše (1825 - 1889)

(7) Můj Bože! Jak mě bolí popsaná situace, v níž jsem se nacházela až do svých deseti let. V tom čase, zdá se mi, že to bylo, když mi bylo devět, jsem jela do Florencie na trhání zubů, které mi rostly křivě. Můj otec na to hodně myslel a staral se o mě a o mé fyzické vzezření, kterého si velmi cenil.
Kvůli této operaci jsem se ve Florencii zdržela asi dva měsíce. Zvládla jsem ji s velkou odvahou. A ani tato operace nezchladila mou živou povahu a marnivost. Ta byla naopak podněcována a pěstována v rodině, u níž jsem bydlela.
Nevím, jak se stalo, že jsem neopustila všechny zbožné zvyky a modlitby. Neměla jsem nikoho, kdo by mi byl nablízku, do jehož stínu bych se mohla ukrýt. Blízko domu, kde jsem bydlela, byl kostel a občas jsem si řekla o to, abych mohla jít na Mši.¹ V domě byl Obraz Ježíše Nazaretského, před kterým jsem večer klečela docela dlouho. Nevím, co jsem při tom dělala a co jsem se modlila. Nevím, jestli jsem uměla meditovat. A i když jsem se modlila nahlas, myslela na Bolesti a Utrpení, které musel vytrpět Ten, na něhož jsem na Obraze upřeně hleděla. Na toto si pamatuji.
Ve stejném roce, bylo mi devět, mě jistá švýcarská rodina pozvala do svého domu², který se nacházel několik kilometrů od Montevarchi. Při té příležitosti jsem se zúčastnila slavnostního plesu. Otec mě tam vzal a oba jsme byli ve španělské uniformě.
Můj Bože! Nemohu se ve svých vzpomínkách vrátit k tehdejším zážitkům a pokušením, aniž bych hořce plakala! Strávila jsem v tom domě dva týdny, možná o trochu déle. Během pobytu jsem měla příležitost seznámit se s tamní rodinou, která si mě oblíbila. Napadalo mě, že bych se chtěla vyhnout jistým projevům jejich náklonnosti, které se mi nelíbily. Nevím, jestli proto, že jsem se při nich cítila nepřirozeně nebo jsem je považovala za špatné. Snad to bylo z jednoho nebo z druhého důvodu. Slečna se se mnou zabavovala tím, že doprovázela můj zpěv hrou na klavír. Měla jsem hezký hlas. Říkali mi to také v dospělém věku. Neuvědomovala jsem si její situaci (byla to protestantka) a zpívala jsem písničky o Ježíškovi a také světské písně, které jsem si vzhledem ke své živé povaze snadno zapamatovala. Mnohé okolnosti, v nichž jsem se tehdy nacházela a které mi nyní přicházejí na mysl, raději zde o nich pomlčím, mi připomínají a vedou mě k poznání, že už v tak útlém věku jsem se ocitla v mnoha nebezpečích. Nevím, kdo mě tehdy chránil..., co říci? Můj Bůh mě chránil. Nevím, jak, a ani dnes tomu nerozumím. Ó, mé Největší Dobro, můj Bože! Za co všechno jsem Tvou dlužnicí!

Poznámky:
¹ Ve všední dny, stejně jako ve svátky, mě tam vždy dovedli (poznámka autorky).
² Ripetti ve svém slovníku Toskánska v hesle "Petrolo di Galatrona" píše, že tento dům se nacházel asi šest kilometrů od Montevarchi. V 17. století patřil rodině Soldani. Později ho prodali švýcarskému zemědělci panu Giorgiovi Perrinovi, který musel uprchnout i s rodinou ze své rezidence v Neuchatel po náboženských nepokojích mezi kalvinisty a francouzskými emigranty, kteří získali ženevské občanství. (Srov. E. Ripetti, Dizionario geografico, fisico, storico della Toscana, Florencie 1833).