KARMEL - Hora Matky Boží

Bl. Marie Terezie od Ježíše (1825 - 1889)

(8) Situace mé sestry se dost lišila¹ od mé. Byla vychovávána první učitelkou. Potom byla dána k jisté paní, která kvůli svým náboženským sklonům u sebe měla děvčata a vychovávala je způsobem, jenž odpovídal konzervatoři: vracela se totiž odtamtud domů jen na půl hodiny v poledne, kterou měla na oběd. Večer přicházela dost pozdě, když už byl čas, aby šla spát. Já sama jsem byla vydána v plen každé nebezpečné situaci.
Moje matka vůči mně neprojevovala žádnou starost a lásku. Jak mě během let mého dětství a dospívání tento trn bodal do srdce! Vzpomínám si, že jsem nemohla poslouchat, když říkala, že mě ani nedokázala kojit. Takto mi potvrzovala, že mě ve skutečnosti nedokázala milovat jako mou sestru. Kdybych si byla jistá, že mě milovala, nebyla bych se litovala a netrápila se tím, že jsem byla svou matkou zapomenuta. Ó, jaká bída a jaké trápení právě v tom věku, kdy jsem ještě nemohla chápat cenu utrpení! Jak velké to bylo utrpení, chci říci, spíše pro duši než pro tělo; jak jsem již uvedla v předchozích pádech, málo jsem se o ni starala (o duši).
Přes tento nedostatek lásky ze strany mé matky, který jsem velmi pociťovala, jsem  ze své strany neztratila svůj cit k ní. Ve všem jsem se snažila, abych ji uspokojila a pomáhala jí. Dělala jsem víc, než by příslušelo k mému věku, jak mi to ona sama, vzpomínám si, v rozhovoru připomínala. A vzpomínám si, že jsem to dělala právě kvůli lásce k ní, a ne aby mě chválila, protože takové nebezpečí nehrozilo. Jistě to byla Boží Vůle a bylo to pro mé dobro. Nechci věřit, a ani srdce mi to nedovolí, že by moje matka za to byla zavržena.

Mládí

(9) Když mi bylo deset let, změnili mi učitelku². Vím od jedné dobré osoby, která řekla mé matce, že pokud bych zůstala u stejné učitelky a ve stejné situaci jako dosud i nadále, přineslo by mi to škodu a ztrátu.
U této nové učitelky pro mě bylo výhodou, že se přátelila s učitelkou mé sestry. A stejně jako učitelka mé sestry, když chodila na večerní setkávání, brala mě s sebou a dovolila mi zůstat až dlouho do večera na různých světských zábavách. Byla to velká výhoda v souvislosti se změnou učitelky. Moje pozice v rámci rodinných vztahů se v souvislosti s novou učitelkou od té dřívější mnoho nezměnila.
Dál jsem byla velice živá, avšak nemyslela jsem si, že bych byla špatná. Nikdy jsem nebyla napomínána. Ani současná učitelka, ani dobrá paní, učitelka mé sestry, mě nenapomínaly. Bavila jsem se svým způsobem, který nazývaly naivním a bezelstným, stejně jako dámy, jež se zapojovaly do společných konverzací. Vím, že mi učitelka říkala, že mě má velice ráda. Na rozdíl od jiných děvčat, která učila, jsem měla otevřenou povahu, a to se jí líbilo. Věděla jsem, že mě měla opravdu ráda. Když přišel čas karnevalu, využila jsem její nechuti k divadlu a žádala jsem otce, abych tam nemusela chodit, a ten souhlasil. Také matka s tím tehdy souhlasila a nenutila mě, protože tou dobou jí zemřela matka.
Moje učitelka jezdila mezi sezonami se svou rodinou na venkov. V těch časech jsem byla svěřena učitelce šití v základní škole, která byla švagrovou vrchního inspektora.
Chodila jsem s touto učitelkou tam, kam chodívala ona, a měla jsem to tak ráda. Zdálo se mi, že to místo v sobě mělo něco přitažlivého. Byla to hodná učitelka. Měla velmi málo žaček a byla klidná a systematická. Zažívala jsem ráj a nemyslela jsem než na práci a na modlitby, kterými mě učitelka zaměstnávala. Od matky jsem měla nařízeno, že nesmím mluvit s žádnou z děvčat ani se mnou žádná nesmí přijít domů. Nechtěla, abych se s nimi stýkala. A kromě toho, jak se dá předpokládat, vždyť to byly základní školy navštěvované pouze studentkami, neměla jsem žádné jiné rozptýlení.

Poznámky:
¹ Dříve napsala: se zcela lišila.
² Nová učitelka se jmenovala Caterina Cini a jejím příbuzným byl Francesco Martini, vrchní inspektor základních škol v Montevarchi.