Vlastní životopis (9)
Bl. Marie Terezie od Ježíše (1825 - 1889)
(11) Během tohoto období jsem našla velmi cenný vztah Lásky Matky, kterou jsem měla ve své Drahé Panně Marii.
Jakou sladkost jsem zakoušela, když jsem se modlila ke Cti Matky Boží, kterou jsem si představovala Přítomnou! Modlitba litanií pro mě byla nejpříjemnější stravou. Přitom jsem přemítala o jejich významu, jak jsem to četla v jedné knize, která byla napsána v lidovém jazyce, a snažila jsem se Ji velmi uctívat. Ve vroucím vztahu, který byl pro mě Jejím důkazem, byl líbezný pocit Její Přítomnosti spojený s Hlubokou Láskou. Nacházela jsem v něm důkaz Jejího Uspokojení, a tím víc ještě rostla moje láska. Tato láska mě zaměstnávala natolik, že se mi o ní zdálo, když jsem spala. A od té chvíle, kdy jsem se probudila, si Ji má nevelká fantazie představovala nahoře, kde přebývá. V myšlenkách jsem byla stále s Ní. Zdálo se mi, že se o mě stará stejně láskyplně, jako se stará matka o dítě.
Ó, má Drahá Matko! Jaké sladkosti jsi mi dovolila zakoušet! Jistě, v dětství jsem nebyla schopná je plně zakoušet. Myslím, že tehdy nešlo o věci nadpřirozené, byly to spíše zbožné emoce a touhy. Vždyť nadpřirozené Dary jsem si nezasloužila. V tomto stavu mě nezájem vlastní matky tolik netrápil.1 Její nezájem byl byl všeobecně známý2 a zřejmý každému, kdo se dostal do naší blízkosti, zvláště učitelce a dobré paní. Nevím, jestli mi už bylo jedenáct let, když zmíněná paní řekla mé matce, že by se jí zdálo dobré, abych už šla k Přijímání. Tato paní o tom jednala s P. proboštem Graziosim a dohodli se, že mě svěří pod jeho vedení, a u něj jsem vykonala generální zpověď. Myslím však, že jsem si byla málo vědoma svých vlastních chyb, a nevím, jak bych je mohla vyznat. Chtěla jsem se však zpovídat dobře, a proto jsem požádala dobrou paní, aby mi pomohla.
Nevzpomenu si, s jakou zbožností jsem přijala Nejsvětější Chléb.3 Uvědomuji si, že jsem v sobě cítila přání (možná z marnivosti), abych mohla být blízko Kříže, a přesvědčovala jsem samu sebe, že to byla Milost, když mě postavili na jiné místo, které nebylo tak významné, protože jsem tam nebyla tak rozptylována. Řekla jsem si o to, abych mohla být oblečena do jednoduchých šatů a odmítla jsem i maličkosti, jako například pentli kolem pasu a barevné věci. Byla jsem oblečená celá v bílém, velice jednoduše, tak jak jsem to žádala. Po prvním Svatém Přijímání mě nechali chodit na náboženství. P. Graziosi myslel, že by bylo dobré, abych byla zkoušená každý den, a já jsem to tak s velkou pílí přijala. Rovněž jsem přemýšlela, jak by se líbilo Bohu, kdybych během Mše meditovala o Utrpení Pána Ježíše. A tak jsem to také dělala.4 Přičiňovala jsem se, abych každé ráno, ještě než jsem šla do školy, mohla jít do kostela. Také večer jsem žádala, aby mě učitelky uvolnily po dobu zábavy a dovolily jedné služce, která měla sklon ke zbožnosti, aby mě dovedla do kostela. Byla to už starší žena, a tak ji nechávaly jít.5 Tím, že jsem žádala, abych mohla jít s ní, mohla uspokojit svou zbožnost.
Poznámky:
1 Avšak ke své matce jsem neustále cítila náklonnost a cit a snažila jsem se jí zalíbit (poznámka autorky).
2 Zjevný a zřejmý.
3 Ve farním archivu v Montevarchi nejsou zachované matriky z té doby, ve kterých by bylo možné nalézt datum prvního Svatého Přijímání, ale je tam datum biřmování. Césira a Marie Scrilli byly biřmovány 3. května 1833 (srov. biřmovací matrika ve Farním archivu S. Lorenzo v Montevarchi).
4 A cítila jsem se při tom velmi dojatá, někdy až k slzám (poznámka autorky).
5 Podotýkám, že se jednalo o služku, která neměla tolik volna, pokud ho nedostala (poznámka autorky).
