Biografie (16)
Bl. Titus Brandsma (1881 - 1942)
Nerozvážnosti marnotratného převora
V době, kdy je Titus převorem, přivede do nesnází klášterní pokladnu. Když chudí klepou na dveře, nestará se o rozpočty, nemyslí na to, že ubírá něco své komunitě, jestliže jiní mají naléhavější potřebu. Bůh se vždycky postará. A tak dává hbitě pokaždé, když má před sebou lidi, kteří mají opravdu hospodářské nesnáze. Stává se také, že on sám prosí přátele o půjčky a dělá ručitele chudákům, kteří nevědí, jak dál. Aby mohl některým obstarat potřebné, stává se žebrákem a snaží se osobně odpomoci tíživým situacím. Hlavně vkládá všechno do Prozřetelných Rukou Božích, když se sám modlí v noci v klášterní kapli při slabém světle věčné lampy. Pro chudé se dokonce dopouští nerozvážnosti. A tak, když vyprší jeho převorský mandát, přejde úřad do jiných rukou, schopnějších pro hospodaření.
Titus má přesnou představu o chudobě v řeholním životě: "Bez chudoby je řeholník farizej. Je to měšťák v klášteře, i když je chudě oblečen. Má šat chuďasa, ačkoli nemiluje chudobu. My, řeholníci, příliš lpíme na všech možných věcech a jsme zvyklí na komfort. Chceme dávat všechno do pořádku za záminky, že u nás musí všechno slušně vypadat, být uspořádané, dobře upravené. Hledáme bohaté a prokazujeme jim větší úctu a stále je máme na srdci. Chudí jsou vždy vedle nás, ale my nechceme být vedle chudých. Nakonec se staneme směšnými Bohu, před kterým jsme složili řeholní sliby."
V těchto slovech je jistá pošetilost, přehnané oproštění od schémat. Otec Titus překračuje hranice změkčilé opatrnosti, vypočítavosti, a hrouží se do nesmírného oceánu svého Boha.
Opakuje: "Naše láska musí jít do krajnosti, musí být nadměrná, šílená, jako byla Šílená Láska Kristova." A opět: "Nikdo nás nesmí překonat v lásce." Je si vědom, že dostal Darem velkou lidumilnost. Chce ji bez bázně celou vyplýtvat pro ty nejpotřebnější. Být bratrem všech, jako Kristus.
