KARMEL - Hora Matky Boží

Bl. Titus Brandsma (1881 - 1942)

Prostředník a smiřovatel
Titovi je 42 let, když začíná přednášet filozofii na katolické univerzitě. Věk zralý a dosud plný možností.
Je povolán, aby vyučoval kromě filozofie také dějinám mystiky, zejména mystiky holandské. Zaujat novou a nečekanou činností ponoří se úplně do studia obobrů, kterým má vyučovat, a navštěvuje univerzitu.
Nasadí všechny své síly. Nechce být pod úrovní úkolu, který mu byl svěřen. Jsou už známy meze Titovy přirozenosti. Nemá ani hlas, ani líbivé vystupování. Je obtížné ho sledovat. Ale jeho slova sestupují do hlubin srdce posluchačů. Především když má přednášku z dějin mystiky. Jeden jeho žák řekne v procesu: "Vždycky na mne zapůsobil jako profesor mystiky. Znal z osobní zkušenosti, co je to být ve spojení s Bohem a slyšet Jeho Hlas."
Přesto, že mluví tento karmelitán k srdci, ukazuje, že je prost jakékoli strojenosti a nabubřelosti, že je vzdálen dogmatismu a nesnášenlivosti. Říká obecné věci, ale říká je s velkým srdcem.
Tato šíře ducha je zvlášť příznačná pro jeho způsob života. Právě jí si jeho postava vynucuje vážnost na univerzitě. Dovede uvolňovat napětí, je schopen spojovat se s druhými, navazovat vztahy ryzího přátelství se všemi. V tom nemá konkurentů.
Daří se mu urovnávat obtížné nebo napjaté situace, je spolehlivým mužem při každé příležitosti, kdy je zapotřebí prostředníka nebo smiřovatele. Také díky těmto vlohám přitahuje univerzitě stále nové příznivce a nové přátele.
Nevyčerpatelné iniciativy otce Tita působí, že je i venku známa "Alma Mater", jak se jí říká, totiž nijmegenská Katolická univerzita. Pořádá setkání a shromáždění, aby mohl o ní mluvit. Všemožně chce, aby vypadala krásná a důstojná i mimo budovu. Aby získal subvence a uznání, zasahuje se často u státních a církevních autorit.
Čas, volný od vyučování a práce, tráví Titus v bytě, který si pronajal v Nijmegenu v blízkosti univerzity. Vedle bytu je zahrada. Tento milovník klidu se do ní uchyluje, aby se modlil, aby byl o samotě. Rád totiž říkával, že "karmelitáni mají být lidé kontemplativní, kteří se vždy od své činnosti vracejí ke kontemplaci jako k nejvznešenější a nejušlechtilejší stránce svého povolání".
Tam kouří své cigáro. Tomuto obřadu se naučil od svého otce, který si ráno jako první věc zapaloval doutník a kouřil. Takto střídá s velkou rovnováhou klid a námahu.