Biografie (19)
Bl. Titus Brandsma (1881 - 1942)
Bádání o mystice
Na poli filozofie nepřispěl Titus nikdy ničím velkým. Neorganizuje schůze a jiné iniciativy, takže mu to jeho kolegové někdy i veřejně vytýkají. Všem je známa tato jeho mezera.
Ale musíme uznat, že je všechno jiné než odpůrce vědeckého bádání. Dokonce se mu neúnavně věnuje, ale v oboru, který je mu bližší: v mystice. Zde se zachovalo pozdějším generacím mnoho materiálu k zamyšlení a ke studiu. Ovocem jeho bádání jsou stovky mikrofilmů a opisů.
Už od let noviciátu přistupoval s láskou k velkým duším, žíznícím po Bohu, jakými jsou mystikové. Na prvním místě jsou mystikové Karmelu, pak mystikové holandského středověku: Jan van Ruysbroeck, Geert Groote, blahoslavená Lidwina a františkán Jan Brugman.
Když má vyučovat dějinám středověké mystiky, udělá všechno, aby měla univerzita místo k bádání v tomto oboru. Takto se zrodí specifický ústav, nazvaný "Ústav pro dějiny holandské mystiky", který počínaje rokem 1927 bude mít vlastní časopis: "Ons Geestelijk Erf" (Naše duchovní dědictví), a také archiv mikrofilmů a diapozitivů.
S pomocí svých spolupracovníků koná Titus bádání jak v Holandsku, tak v zahraničí, vždy s taktem znalce a s obratností zkušeného badatele. Podaří se mu, že nalezne dosud nevídané, zaprášené rukopisy. Vyfotografuje je svým speciálním fotoaparátem a uloží je v archivu Ústavu pro mystiku.
Skoro současně umí obohacovat knihovnu Ústavu cennými knihami a odbornými studiemi o dějinách mystiky. Tato jeho práce jistě nemálo přispěje k lidskému růstu a zralosti křesťanů pro osudovou chvíli nacismu a koncentračních táborů.
Otec Titus je přesvědčen, že studium mystiků a ztělesnění jejich poselství jsou velkou pomocí, aby se mohlo jasně a pevně čelit zmatku onoho historického okamžiku.
Tato činnost mu umožňuje sloučit klidně tužby kontemplativního řeholníka s požadavky univerzitního bádání.
V tomto období žije prakticky sám. Každou neděli sedne na vlak a vrací se do Ossu do komunity. Ale neotálí a pomýšlí na založení kláštera v Nijmegenu. Provede tento plán až za šest let, r. 1929. Přidají se k němu jiní bratři, především mladí studenti, kteří navštěvují Katolickou univerzitu.
Inaugurací kláštera v lednu 1930 se otevře cesta k uskutečnění jedné iniciativy, o které otec Brandsma už nějakou dobu sní: kongresu mystiků. Konečně k tomu může upravit místnosti kláštera.
Titus připravuje se svými spolupracovníky velmi pečlivě studijní dny. Účast studujících je značná. Přijdou i ze zahraničí. Spokojeně hledí na hemžení účastníků v širokém obvodu kláštera. Jeho sen zaplavit Kristovou Láskou co největší počet duší nalézá při této příležitosti jeden způsob svého uskutečnění.
