Biografie (2)
Bl. Titus Brandsma (1881 - 1942)
Brandsmova rodina
Brandsmovi jsou rodina jednotná a patriarchální. Otec, též jménem Titus, je člověk tělesně silný, a jako všichni Frísové miluje život jednoduchý a ukázněný. Tráví dny mezi prací na polích a chovem dobytka. Hospodářsky se daří domácnosti dobře, rodině nikdy nechybí potřebné a může si dovolit pomáhat i těm, kdo to víc potřebují.
Maminka, Tjitsje Postma, je žena slabé konstrukce, věnuje se víc domácím než polním pracím. Své děti vychovává křesťansky a každé ráno chodí pěšky po silnici, která vede z Oegekloosteru do Bolswardu, a ubírá se na Mši Svatou. Děti, alespoň větší, chodí s ní.
Doma se večer nezbytně recituje Růženec. A poněvadž zimní večery nikdy nekončí, sedí tatínek Titus často u piana a učí děti zpívat a tančit. Potom čte historky, legendy, ale především stránky z Bible. Malý Anno uchovává všechno v srdci. Vzpomínka na ony krásné časy zůstává v něm tak živá, že krátce před svou smrtí v koncentračním táboře napíše bratru Jindřichovi: "Teď, v tomto smutném čase, si rádi a s uspokojením připomínáme dobu minulou."
V Bolswardu začne Anno chodit do katolické školy. Hned se ukáže jeho bystrý rozum, kdežto tělesně je útlý a slabého zdraví. Jeho otec si uvědomí, že od tohoto synka nemůže nikdy čekat pomoc v hospodářství. Správnou cestou pro něho by snad byly studie.
V jedenácti letech obdrží Anno Sjoerd první Svaté Přijímání, obklopen péčí rodičů a sester, starších než on. Ačkoli je ještě dítětem, cítí už touhu oddat se celý Pánu, být knězem. Tato touha pozvolna rostla a dozrála v hluboce lidském a zbožném prostředí Oegekloosteru.
A ne jenom Anno bude následovat Pána v řeholním životě, nýbrž celých pět ze šesti Brandsmových sourozenců půjde toutéž cestou!
Ale první Svaté Přijímání znamená také konec Annova pobytu v Oegekloosteru mezi jeho blízkými. V září téhož roku 1892 odjíždí do Megenu, kde bude šest let studovat v koleji bratří františkánů.
