Biografie (20)
Bl. Titus Brandsma (1881 - 1942)
Plodit Krista jako Maria
Je známo, že karmelitáni velmi uctívají Pannu Marii. V Itálii existuje i v nejmenších střediscích, hlavně na jihu, nějaký kostel, zasvěcený Panně Marii Karmelské. Je to známka, že tamtudy prošli bratři karmelitáni, známka jejich pobožnosti k Marii.
Pokud jde o otce Tita, několik jeho spolubratří tvrdí, že se stal karmelitánem proto, že je tento Řád zvlášť zasvěcen Panně Marii. On sám svědčí: "Spiritualita Karmelu, život modlitby, a především pobožnost k Panně Marii mě vedly v mé volbě." Je jisté, že často mluví o Matce Boží, hodně o Ní píše v tisku. Časopis "Karmelrozen" (Růže Karmelu), který on chtěl a řídil, si umiňuje mezi jiným šířit pobožnost k Bohorodičce.
Láska, jakou chová TItus k Marii, má kořeny v jeho víře. V ní nalézá světlo, aby se dotkl Jejího Tajemství a objevil, jak se projevuje toto Tajemství na Karmelu a u něho samotného. Obvykle opakuje ve formě modlitby: "Učiň, Pane, ať se staneme druhou Matkou Boží. Abys byl počat v nás a abychom Tě nesli do světa."
Udává krásnou definici karmelitánského života: "Je příznačnou známkou karmelitánského povolání - a v širším smyslu i povolání všech křesťanů -, abychom byli druhými ´theotokoi´, to je druhými rodiči Boha, jako byla Maria."
Vtělení Boha v Lůně Mariině je Událost, která v Jejím Životě snad nejvíc přitahuje jeho pozornost. Není to nic divného u řeholníka, jako je on, tak pozorného pro život, který ho obklopuje. Je tak lidský! Ztělesňovat Boha znamená objímat člověka, něžně ho milovat v jeho potřebách, "nosit ho na zádech".
"Maria, Matka všech lidí, je Příklad, jak má být Bůh znovu v nás plozen. Musíme uznávat, že jsme Mariiny děti, protože Její Syn je náš Bratr. Ona nás naučí, jak přijímat Krista, jak Ho máme plodit v sobě a nést Ho znovu do světa." A opět: "Je naším úkolem hostit Boha v sobě, jako Jej hostila Maria."
Otec Titus má rád jednoduché věci, ale také trochu folkloru. Neváhá obnovit v Holandsku tradici, která už vymírala. Chce uctívat Marii procesím, které by procházelo ulicemi města Nijmegenu. Uspořádá záležitost šetrně, aby nepodráždil city jiných, zejména bratří z protestantské Církve. Stále s nimi udržuje výborné styky. Dává najevo velikou radost, když kráčí ulicemi vedle Sochy Panny Marie, doprovázené mladými karmelitány a množstvím lidu. I občanské a náboženské vrchnosti se účastní tohoto veřejného projevu úcty k Madoně.
Otec Titus se modlí denně Růženec. Obyčejně když se vrací, úmyslně pěšky, od svých školních povinností. Cestou přebírají jeho ruce pod škapulířem láskyplně zrníčka. Když nebude mít v koncentračním táboře růženec, bude počítat "Ave Maria" na prstech. Na onom místě, mezi všemožnými těžkostmi a útrapami, řekne sousedovi: "Bratře, Maria nám musí pomáhat, abychom vydrželi. Když Ona bude nad námi držet Ruku, sneseme mnoho."
Poslední jemné gesto v koncentračním táboře v Dachau udělá Titus, když odevzdá svůj neumělý, tajně vyrobený růženec té, která mu zanedlouho vstříkne smrtelnou injekci. On už nebude růženec potřebovat. Když mladá ošetřovatelka dostala darem růženec od řeholníka, jemuž měla vzít život, byla to pro ni jakoby zástava nového života, života Ducha, který jí bude za nějakou dobu udělen.
