Biografie (21)
Bl. Titus Brandsma (1881 - 1942)
NOVÉ ODPOVĚDNOSTI
V chatrčích na nijmegenské periferii
Otec Titus je už několik let v Nijmegenu. Všichni ho znají jako profesora Katolické univerzity. V tamějších kruzích má zvučné jméno, a on přece neví, co si má s takovým titulem počít.
Život na univerzitě shledává příliš úzkým a omezeným pro své široké srdce. Knihy mu nestačí, nenaplňují ho radostí tak, jako prostý styk s lidmi. Jednou na silnici se nebojí tlačit vozík chudého starce. Kdoví, jak asi vyvaloval oči někdo, kdo viděl slovutného profesora se zpocenou tváří šlapat po asfaltu a tlačit vozík!
Nemá za to, že je pod jeho důstojnost chodit do chatrčí na perfierii města, navštívit některou vdovu nebo některou rodinu emigrantů. Nalézá víc radosti tam mezi chudým lidem, kde je kontakt bezprostřední a upřímný, než mezi lidmi vzdělanými, kde je třeba vážit slova, předvídat reakce. Malý fráter zaklepe na dveře chuďasů, žádá o zprávy, těší, vytáhne z kapsy nějaký peníz. Poněvadž "o všechny se stará jeden Bůh", myslí Titus.
Ovšem, že nezavírá dveře před kolegy z univerzity a před studenty. Radí jim a pomáhá jim. Ale ti ho mají vždycky vedle sebe. Chudí nikoli, protože jsou ostýchaví, skrytí.
Teď, když je i v Nijmegenu klášter a jsou zde řeholníci každého věku, tráví mnoho času mezi svými spolubratřími: při modlitbě, při jídle, v zotavení. Jeho přítomnost udává sváteční ráz. Hovoří se o všem: o věcech duchovních i hmotných. Zkušenosti spolubratří, pěkné nebo bolestné, ho zajímají. Informuje se, jak jsou na tom zdravotně, jak jim jdou studia, jak se daří příbuzným. Chce objímat svět svým srdcem a být do něho zapojen.
Všichni vědí, že tráví také mnoho času se svým Bohem, aby pochopil Jeho Srdce, aby se naučil znát Jeho Cesty.
Nechce, aby ho vnější činnost vytrhovala z jeho řeholního života. Sám se prozrazuje, když píše: "Apoštolská činnost, alespoň v přítomné situaci, nevyhnutelně vyžaduje mnoho od karmelitánů. Ale tato činnost musí vždycky kořenit v kontemplaci. Jenom ta je totiž pramenem apoštolátu a zárukou výsledků."
Jiná jeho věta nám dává ještě lépe pochopit jeho myšlenku a jeho potřebu samoty a usebranosti. "Modlitba je život, není to oáza v poušti života." Je nutné setrvávat v modlitbě, a ne k ní chodit jen při určitých příležitostech. Vídají ho dlouho v kostele: s hlavou mezi rukama "saje" svůj život přímo ze Srdce Božího.
