Biografie (4)
Bl. Titus Brandsma (1881 - 1942)
NA STEZKÁCH KARMELU
Titus a spiritualita Karmelu
17. září 1898 vstoupí Anno Brandsma do kláštera karmelitánů v Boxmeeru, několik kilometrů od Megenu, stále v povodí řeky Meusy.
Neznáme důvod, proč si mladý muž zvolil Karmel jako nejvhodnější místo k uskutečnění své lidské a duchovní fyziognomie. Snad na radu jednoho příbuzného své matky, Kazimíra Boera, který byl karmelitánem.
Mladý aspirant už zná Karmel, alespoň z doslechu. Už pouhé jméno připomíná všem ideály samoty, kontemplace, záliby pro Boha. Takto jej charakterizovali v Církvi jeho největší světci. A takový se jistě představuje Annovi, když do něho vstoupí ještě v mladistvém věku. Avšak Karmel se vyznačuje také soužitím s jinými bratřími, které spojuje jedna společná vášeň: následování Krista.
Jednou při setkání s bratřími řekne budoucí karmelitán: "Spiritualita Karmelu, život modlitby a především zvláštní zbožná úcta k Panně Marii mě vedly při mé volbě."
Řeholní život se bude Annovi vždycky jevit jako otevřenost k druhým a jejich respektování, ať v klášteře nebo mimo něj. Potrpí si na lidské vztahy a na ohleduplné chování,a proto mu bude velmi vhod živý smysl pro bratrství, jaký vládne v životě Karmelu.
Bratrství, jež se vyjadřuje i v Eucharistii, ve společném prodlévání kolem Ježíše, Chleba života, v "každodenním shromažďování se k slavení Eucharistie", jak říká karmelitánská Řehole. Anno bude stále chovat v srdci horoucí touhu po Eucharistickém Kristu. I v koncentračním táboře v Dachau se bude snažit přijímat tajně Posvěcenou Hostii, každodenní Pokrm především pro ony hořké dny.
Jeho život bude zakořeněn v podstatě karmelské spirituality. Je to žízeň po Živém BOhu, potřeba být ve dne v noci před Jeho Tváří, jak praví Řehole. Z lidského hlediska neuskutečnil karmelský Řád v Církvi velké věci jako řád jezuitský, františkánský nebo dominikánský. Ale zato dal Církvi svatou Terezii z Avily, svatého Jana od Kříže a jiné mystiky, kteří vynikají v dějinách spirituality specifickým stylem modlitby a kontemplativního života. Jak je známo, v neposlední řadě se karmelský Řád vyznačuje i zvláštní láskou k Panně Marii, Matce Boží. Karmelitáni Ji pokládají za svou Sestru. "Pobožnost k Panně Marii", řekne otec Brandsma, "je jeden z nejrozkošnějších květů v zahradě Karmelu."
Při svém vstupu ke karmelitánům už mladý Anno pozoruje v hloubi duše všechny tyto kladné prvky, které mu Karmel pomůže uskutečnit v plné svobodě i věrnosti zároveň.
