Jdi na obsah Jdi na menu
 


Biografie (6)

27. 11. 2016

titus_brandsma_2-150x203.jpgBl. Titus Brandsma (1881 - 1942)

V Ossu: spolupracuje s místním tiskem

V říjnu 1901 začne šest mladých noviců studovat filozofii jako úvod do studia teologie. Profesorem je otec Hubert Driessen, mladý bratr, který se právě vrátil z Říma, kde získal doktorát. Je to muž inteligentní a dynamický, který se brzy spřátelí se šesticí: je to přátelství upřímné a plodné.
Otec Hubert přinese do Boxmeeru závan čerstvého vzduchu. V Římě v mezinárodní koleji karmelitánského Řádu přišel do styku s novými metodami vyučování, ale hlavně s novými idejemi o řeholním životě. Když se vrací do Holandska, přináší si ve svém mladistvém duchu potřebu být řeholníkem trochu jiným způsobem, shodnějším s Kristovým Evangeliem.
Mluví o těchto věcech s mladými bratřími, především s bratrem Titem. Cítí u něho myšlenkovou příbuznost. A bratříček lačně hltá všechno, co mu říká otec Hubert, který se mu tak podobá myšlením a hlubokou potřebou Boha.
Ale Titus na tom není dobře. Ukáže se, že má vážný žaludeční vřed, který ho bude doprovázet po celý život. Je nucen trávit mnoho času na lůžku a omezit svou studijní horlivost. To jej stojí velmi mnoho. 
Ale bratr Titus dovede ocenit takový stav: pozvolna souhlasí, aby ho Pán tříbil zevnitř. Je třeba zanechat všeho odporu, abychom se stali způsobilými pro Dary Ducha. Jsou to tvrdé chvíle, které vedou k sebezmaření. Ale víra je den ze dne zralejší. Titus si uvědomí, že Bůh je jiný, než si Ho dosud představoval. Není to Bůh jistoty, nešetří zklamání a zhroucení mladických snů. Bůh je Bůh. A musíme se Mu vzdát, chceme-li růst. "Takhle je to dobré!", říká bratr Titus. Přátelství otce Huberta ho podpírá ve zkoušce. 
Ale na konci roku 1902 je otec Hubert poslán do Říma ve funkci generálního prokurátora. Kdežto skupina šesti noviců se má přestěhovat do Zenderenu, do malé vesnice 150 kilometrů severně od Boxmeeru.
Pobyt v Zenderenu se příliš neprotáhne. Zůstanou tam jen pro první ročník teologie. Potom, v říjnu 1903, šest mladých bratří znovu sbalí zavazadla a usadí se v městě Ossu v jižním Holandsku, v kraji zvaném Brabantsko. Zase podél velké řeky Meusy, která se vine klikatě celým Holandskem a dělí se na tisícero kanálů.
Oss je místo klidné, s pastvisky, lesy; pěstují se tam různé plodiny. Bratr Titus je laskavě přijat v onom klášteře, kde stráví skoro dvacet let života. Přijde jako student a odejde z něho, až bude jmenován profesorem na Katolické univerzitě v Nijmegenu.
Stále se svými pěti přáteli pokračuje bratr Titus v teologických studiích. Ale zbývá mu také čas, aby se díval kolem sebe, navazoval styk s lidmi, zajímal se o různé potřeby místní Církve. Titus se cítí přitahován hlavně ke spolupráci s místním katolickým tiskem, o který se už dobře pečuje a který poskytuje cennou službu křesťanským rodinám.
Mladý bratr začne psát s dovolením představených články do katolických novin. Nemá vlastní novinářský sloh, ale rád píše: jak z osobní a instinktivní potřeby, tak proto, že pozoruje užitečnost četby, která by formovala čtenáře v duchu křesťanských hodnot.
Vidí v tisku prostředek, jak seznamovat lidi s Evangeliem a s myšlením Církve. Čím víc bude víra podávána ve své čisté pravdivosti, tím bezpečněji půjdou křesťané po Kristových cestách. Právě v tomto bodě se otec Titus, nyní už zralý kněz, střetne s nacistickou mocí, která chtěla, aby katolické noviny sloužily její ideologii. Toto střetnutí ho bude stát život.   

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář