Biografie (7)
Bl. Titus Brandsma (1881 - 1942)
Student poněkud "modernistický"
Když Titus zdomácněl v tisku, bylo jeho první myšlenkou založit karmelitánský časopis, jehož prostřednictvím by se udržovalo spojení s přáteli Karmelu. Jeho druhové uvítají tuto myšlenku se sympatiemi a hned se "do toho dají". Jistě, "oblečení" tiskoviny je "domácké", články jsou trochu idealistické. Avšak mladí autoři umějí stále lépe objasňovat, nejprve sobě samým, smysl a závazek řeholního života, a zvláště života karmelitánského.
Titova teologická studia pokračují. Ale na způsobu, jak chápe studium, se začínají projevovat jisté formy otevřenosti, které pocházejí částečně z jeho povahy a částečně z toho, že si zvykl na uplatňování vlastního úsudku. K tomu ho teď oprávnila novinářská činnost.
Proto si dovoluje osobní hodnocení problémů, které se týkají vyučování. To se málo líbí profesorům. Bojí se, že bratr Titus vybočí z cesty.
Opravdu byl důvod obávat se každé myšlenky, která by se jen trochu vzdálila od pravověrnosti. To je choulostivý moment v dějinách myšlení: na Církev v Evropě dotírají laické a liberální teorie, které prosazují kulturu, odlišnou od kultury, jakou předkládá katolické myšlení. Je rok 1904: rok, kdy Pius X. tvrdě zasáhne proti laicismu a modernismu encyklikou "Pascendi dominici gregis".
O mladém Brandsmovi se jistě nemůže myslet, že patřil mezi modernisty. Nicméně jeho svoboda myšlení znepokojovala. Snad víc než o svobodu myšlení jde o jistý idealismus a mladistvý absolutismus. Přítel, jakým byl otec Hubert, by ho byl pochopil. Ale ten je v Římě a nemůže dělat prostředníka.
Jedna rozprava otce Tita, nyní už plně vyzrálého, dává světlo v tomto ohledu. Pohleďme na jeden úryvek: "Je tolik upejpavosti, tolik lidského ohledu a tolik chladné vypočítavosti, že láska, oběť a odvaha od nás vymizely. A mísot aby nás naši protivníci pokládali za hrdiny, vidí v nás jen průměrné, bezvýrazné lidi."
Mladý karmelitán má v srdci potřebu být osobností silnou a průzračnou. Jeho počínání a jeho řeč mají někdy poněkud nezralou podobu a zdají se neústupné. Proto roztrpčuje a znepokojuje. Kdo má jako on rozhodnou a podnikavou povahu, pro toho je nesnadné najít správnou rovnováhu, aby zůstal věrný pravdě a současně nebyl na obtíž svému společníkovi na cestě.
