Biografie (8)
Bl. Titus Brandsma (1881 - 1942)
Po kněžském svěcení v Římě
Za všelijakých těžkostí dospěje i Titus k cíli, o kterém léta sní: ke kněžství. Spolu se svými pěti druhy obdrží kněžské svěcení v katedrále v Hertzogenboschu, hlavním městě brabantského kraje. Je 17. června 1905. Z Fríska přijdou všichni členové rodiny: otec, maminka, tři sestry řeholnice, sestra vdaná, a také Jindřich, bratr, který studuje teologii u františkánů. Rodinná radost, pýcha rodičů, kteří vidí prvního syna u cíle - jako kněze!
Otec Titus je velice mladý, když se stane knězem. Je mu teprve 24 let. Protože jej přitahuje oblast kultury, má se za to, že bude profesorem. Také jeho druhové předpokládají, že bude poslán do Říma na další studia, aby získal doktorát v některém svém oblíbeném oboru.
Jenže představení takto nesmýšlejí. Jsou na rozpacích o tomto mladém bratru a v jeho studiích vidí další příležitost, aby se ocitl na scestí. Proto je lepší, aby zůstal v Holandsku ve skromnějším postavení, které by brzdilo jeho domýšlivou a umíněnou povahu. Je mu určen úkol sakristána v kostele, přilehlém ke klášteru v Ossu. Zlá rána pro mladickou hrdost Titovu! On však řekne: "Představení vědí to, co Titus neví." Je si vědom, jak podezřelá je jim jeho povaha. Nepozastavuje se nad rozhodnutím představených a raději ho využije.
Avšak otec Hubert Driessen není spokojen s řešením. Koncem léta 1906, když se vrátí z Říma z rodinných důvodů, objasní stanovisko otce Tita, utiší vody kolem něho, odstraní každou pochybnost o něm. Takto může mladý kněz odjet s otcem Hubertem do Říma. Tam bude moci dát svým studiím solidní základ a připravit se, aby mohl lépe sloužit Církvi a karmelitánskému Řádu, ke kterému patří. Otec Brandsma je šťasten, velmi šťasten.
Když přijde do Říma v prvních listopadových dnech, je nejkrásnější podzim. V Holandsku jsou už řeky zamrzlé a studené severáky přinášejí první zimní bouře. Kdežto Řím uvítá Tita svým sluníčkem, svými západy slunce nad Tiberou, svým vlahým podnebím.
Tak nalezne nutný mír pro náročná studia na Gregoriánské univerzitě. Bydlí v mezinárodní koleji karmelitánů, jejíž stavba byla právě v těch letech dokončena. Tam jsou kromě něho a otce Huberta jiní dva Holanďané. Titus je nejmladší a zároveň je nejvíc zahrnován péčí. Je známo jeho křehké zdraví a jeho nemocný žaludek, hlavně teď, když se musí přizpůsobovat jiné stravě, než na jakou byl zvyklý.
V tomto rámci se Titus pustí celou duší do studia filozofie, do specifické látky svých studií. Den je velmi náročný. Ráno se musí brzy vstávat. Po dlouhé modlitbě se musí jít pořádný kus cesty pěšky na univerzitu.
Jako kdyby toto všechno nestačilo, navštěvuje Titus i jiné studijní kursy. Zajímá se zvláště o sociologii a o obory, které mají význam pro jeho formaci.
