Dospěli jsme k hranici
Bl. Titus Brandsma (1881 - 1942)
Otec Brandsma píše tento oběžník ředitelům a šéfredaktorům katolických novin právě poté, co vyšlo komuniké nacistického režimu o tisku. Připomíná, že biskupové mají právo určovat linie chování svých věřících ve věci víry a mravů. Chce-li být kdo poslušný k těmto směrnicím, je na místě, aby jednal proti nacistickým pokynům, a to otevřeně a bez jakékoliv bázně.
Nijmegen, 31. prosince 1941
Vážený pane,
jako církevní asistent Unie katolických novinářů, jmenovaný Jeho Excelencí arcibiskupem, pokládám za svou povinnost předložit vám toto:
Statut novinářů a výklad, který byl k němu podán, uznává kategoricky nejen právo na existenci náboženského tisku, ale i jeho vhodnost vedle jiných novin v Holandsku. S "novým uspořádáním" tisku jsou nadále připouštěny noviny výslovně katolické. To znamená, že je dovoleno vydávat noviny, které se inspirují katolickými zásadami.
Holandské právo uznává katolickou Církev za jednu z největších náboženských obcí v zemi a dovoluje jí, aby stanovila vlastní vnitřní strukturu podle svých zásad. V této vnitřní organizaci platí na prvním místě, že biskup má právo činit ve své diecézi rozhodnutí, zavazující ve svědomí, pokud jde o víru, morálku a dodržování církevní kázně.
Biskup má právo určovat, jakou linií chování se mají řídit věřící v jeho diecézi ve věci víry a mravů. Podle svých zásad, jako i podle mezinárodního práva, uznává Církev v Holandsku uctivě práva okupační mocnosti. Avšak nejdůstojnější episkopát byl podle svých zásad přinucen vystoupit proti hnutí, které potírá dogmata Církve a hlásá teorie, příčící se Jejímu Učení.
Tisku v Holandsku se nyní nabízí mnoho propagačního materiálu a výslovně se ukládá povinnost, aby byl uveřejňován v novinách. Pokud nebyl tento materiál v otevřeném rozporu s katolickými zásadami, byl rozkaz prováděn tak dalece, že katoličtí obyvatelé už nebrali do rukou své deníky bez nechuti. Ale všeobecně byly redakce a ředitelství omlouvány, protože bylo známo, jakému nátlaku byly vystaveny.
Avšak nepoučený čtenář, který nebyl obeznámen se vším, co se dělo, nemohl posoudit, zda noviny překročily meze dovolenosti. Ve svém prvním oběžníku musel episkopát s bolestí konstatovat, že někdejší proslulé noviny jsou teď sotva hodny nést název "katolické". Na druhé straně ředitelství a redakce mnoha jiných novin upřímně lnou ke křesťanským zásadám a dělají, co mohou, aby si jejich tisk zachoval katolický ráz, dokud to půjde. Episkopát uznává, že jejich úkol je těžký, a chápe, že v praxi je velmi obtížné najít hranici mezi tím, co je nebo není dovoleno.
Pokud se ředitelství a redakce všemožně upřímně snaží udržet katolický ráz svých novin, uznává episkopát, že toto smýšlení zaslouží úctu a obdiv.
Ale jak je nesnadné poznat hranici, kam až se může jít pod nátlakem, když je znám tento nátlak! Musíme ukázat, že před několika dny uveřejnili vedoucí činitelé tisku výnos, který, bude-li prováděn, přivede ředitelství a redakce katolických novin do rozporu s katolickými zásadami.
Tento výnos, který zavazuje noviny uveřejňovat oznámení Holandského národně-socialistického hnutí, prohlašuje kategoricky, že není dovoleno vzpírat se tomu z důvodů zásadních. Tím dělají vrchnosti ze samotné zásady příležitost k rozporu. Před tímhle už nemohou katolické noviny ustoupit, nechtějí-li se dostat do konfliktu se svým biskupem, který důrazně zakazuje podporovat řečené hnutí.
Tento výnos vrchností nebyl ještě vydán úředně, ale byl sdělen novinám dálnopisem, jako zpráva. Pravděpodobně nepřijde nikdy úřední dekret. Tak je to lepší. Ale i kdyby přišel a (jak bylo dálnopisem sděleno) vrchnosti trvaly na uveřejňování oznámení HNSH, mají je ředitelství a redakce odmítnout, váží-li si katolického ducha svých novin. A to i pod hrozbou velké pokuty nebo zastavení či likvidace novin.
Nedá se nic dělat. S tímhle jsme dospěli k hranici.
Jsem jist, že katolické noviny setrvají před touto skutečností bez váhání a důsledně při své víře a že všechny zachovají jednotný postup. V jednotě bude síla.
Jistě chápete, že vám píšu, až když jsem problém důkladně prostudoval, když jsem vyslechl mínění jiných kompetentních osob a poradil se s Jeho Excelencí arcibiskupem.
Všichni, kdo se zabývají katolickým tiskem, musí vzít na vědomí toto naše stanovisko. Kdyby je snad neschvalovali a rozhodli se jednat jinak, ať vědí, že jejich noviny už se nebudou moci považovat za katolické, i kdyby materiálně existovaly dál. V tomto případě ať vědí, že už nebudou smět ani moci počítat s čtenáři a předplatiteli opravdu katolickými. Skončí v hanbě.
Vím, že jsou tyto pokyny tvrdé pro ty, kdo si po léta vydělávají poctivě chléb tím, že slouží katolickému tisku. Ale kdyby jednali jinak, uvalili by na sebe odpovědnost spolu s těmi, kdo chtějí znásilňovat svědomí, přes opačné sliby.
Prozatím nevěřím, že by okupanti chtěli dospět až k této roztržce. Ale kdyby to chtěli udělat, Bůh bude mít poslední Slovo. On odmění Svého věrného služebníka.
Všechno nejlepší do nového roku!
P. Titus Brandsma O. Carm.
