Biografie (10)
Ct. Anna od Ježíše (1545 - 1621)
Volání na Karmel
1569. Reforma má teprve sedm let. Anna ji ještě nezná. V úkrytu jejího srdce plane vřelá touha sdílet Ježíšova Utrpení, v očekávání, že Mu bude moci všechno dát. Už se s Ním často setkávala v nemocných, které navštěvovala v nemocnicích, a v chudých, o které tak soucitně pečovala. Ale inspirována četbou Bible, zvláště Jobem, ke kterému pociťuje skutečné přátelství, prosí Boha, aby byla zkoušena nemocí. Ale neformuluje to slovy. Její modlitba je vyslyšena. Jednoho krásného dne těžce onemocní a užuž umírá. Tři měsíce trpí muka, pak se její stav zlepší, třebaže zůstává celou zimu velmi slabá. Jako svatá Terezie, těží i ona z těchto privilegovaných chvil, kdy je naše přirozenost v koncích a kdy je veta po naší výkonnosti. Bůh nás vede k branám nového života, niternějšího a odpoutanějšího. Svatý Pavel říká, že ctnost se očišťuje ve slabosti a že síly a zdraví mají spíš sklon ochlazovat vroucnost a víru. Na lůžku roste Annina touha, aby mohla splnit svůj slib a zasnoubit se s Pánem.
Tehdy je její zpovědní otec Rodriguez poslán k nějaké nové službě do Toleda. Rozloučení přitíží nemocné v jejím utrpení, ale Boží Cesty nejsou cesty naše. Právě téhož roku založí svatá Terezie Karmel v Toledu. Mnoho se o tom mluví, i u jezuitů. A otec Rodriguez se setká s Tereziiným zpovědníkem, otcem Hernandezem, rovněž z Tovaryšstva Ježíšova. Jeho prostřednictvím se tedy seznámí se "zakladatelkou" a s novým klášterním životem, jaký právě započala. Ihned pochopí, že Anna de Lobera hledá právě tento způsob život, i když ho nezná. Napíše jí: "Nalezl jsem tady svatou ženu, která zakládá kláštery, jaké vy hledáte, s apoštolskou autoritou. Je rodačka z Avily a jmenuje se Terezie de Ahumada... Proste Boha o Světlo, abyste poznala, zda je to ono, kam vás volá. Pokud je na mně, zdá se mi, že ano. Sdělte mi, chcete-li, abych o tom promluvil s Matkou."
Anna přijme tento dopis bez jakékoli pochybnosti jako vyslyšení svých modliteb a bez meškání odpoví. Pán jí dá místo, které jí už dlouho připravoval. Terezie se již informovala o této duši, kterou přitahuje ten nejdokonalejší způsob života, jaký může existovat. Otec Rodriguez jí jistě pověděl, do jaké krásy už rozkvetla tato skromná Pánova květina, a Terezie je nadšena při myšlence, že ji může přijmout. Napíše jí, "že ji přijme ani ne tak za svou podřízenou, ale za svou společnici, aby jí pomáhala v záležitostech zakládání. Že se má brzy uzdravit a přijít, jakmile bude moci."
Když Sám Pán osvítí "zakladatele", jdou věci rychle. Jistě mluvil zvláštním Hnutím Ducha Svatého k Tereziinu srdci. Terezie, aniž poznala Annu, věděla, jaké poslání jí bude vyhrazeno. Říká se, že hned jak obdržela Anna tento dopis, byla uzdravena. Ale také na ni přišly skrupule. Zlý duch bezpochyby dal najevo svou nespokojenost a vnukal jí znepokojující myšlenky: proč má být vyvolena k takové odpovědnosti, když tolik jiných by tu věc dělalo lépe? Proč má být společnicí světice, když je sama tak průměrná? Proč tato vyhlídka, že bude známá v klášteře, když trpěla už tím, že se jí pochlebuje ve světě? Proč nemůže být zapomenuta od lidí, aby patřila jen Bohu? To všechno víří v Annině duši, a ona už neví, má-li přijmout nebo odmítnout. Její zpovědník ji ubezpečí a Terezie jí slíbí, že může vstoupit jako novicka. Opustí tedy Plasencii o svátku svaté Anny, 26. července, a odebere se k svatému Josefu do Avily, kde je svatá Terezie převorkou.
