Biografie (11)
Ct. Anna od Ježíše (1545 - 1621)
Odchod
Anně je téměř pětadvacet let a je dobře připravena na přijetí Milostí Karmelu. Došla daleko na cestách modlitby. Tráví čas nazíráním na Ježíšovo Utrpení a na Jeho Smrt, umí se utíkat do Jeho Ran, aby nalezla světlo, často rozjímá o Mukách svého Miláčka a jejím štěstím je dělat Mu společnost při těch příležitostech, kdy trpěl pro naše Vykoupení. Ale ani On neopomíjí utěšovat ji a dávat jí Známky Své Něhy. Například: v noci před odchodem do Plasencie opisuje dopisy se svou sestřenicí Marií, která má za ní o něco později přijít. Je to práce, která vyžaduje v oné době trpělivost, a přinejmenším je nudná. Nuže, svíčka, která jim svítí, po celou noc neshoří. Hoří po celou potřebnou dobu. Nápady Lásky nás vždycky udivují a dávají nám růst na cestě dětství, na níž si Bůh hraje s dušemi, které jsou Mu milé. Jistě v tomto duchu přijme Anna od Boha tento malý Dojemný Dárek. Ještě větší jí uchystá před jejím odchodem. Zatímco denní horko klesá a všichni pláčou nad rozloučením, uchýlí se Anna do svého pokoje a modlí se a nechá na sebe čekat. Ti, kdo pro ni přijdou, vidí, jak kolem ní září velké světlo. Tu řekne své sestřenici Marii: "Neplač, ale raději děkuj Bohu, protože brzy tě budu mít u sebe." Ukázalo se, že to bylo proroctví. Pak pokračuje: "Máme teď plakat, když mi Bůh dává tolik Milostí? Vězte, že jsem Ho právě prosila, aby mi požehnal, je-li tato cesta opravdu podle Jeho Vůle, a aby byl mým Průvodcem. Jeho Velebnost mi ve Svém Velkém Milosrdenství požehnala a řekla mi, že mě bude provázet a že chce, abych podnikla tuto cestu."
Pán dodržel Své Sliby. Řídil tuto pětidenní cestu, svěřenou Panně Marii Detroitské, zcela zvláštním způsobem. Cestou se přidal k Annině průvodu mladý muž. Byl chudý, otrhaný a zraněný. Sluhové, kteří doprovázeli mladou ženu do Avily, spílali nešťastníkovi a týrali ho. Dívka s ním měla soustrast. Rozhněvala se a bránila ho, třebaže on si na nic nestěžoval. Obrátil se k ní a tiše jí děkoval. Anna se nedivila návštěvě tohoto neznámého, která se u ní ostatně vícekrát opakovala. Hovořili spolu pohledem a jejich rozhovor byl zdrojem Velkých Milostí. Tento ubožák se vyskytl i v Avile a ukázal jí cestu na Karmel. Anna by o tom byla nemluvila, kdyby bylo šlo jen o ledajakou událost nebo přelud. Ale rozpoznala v něm Vyslance Boha, který ji bezpečně vedl krok za krokem: její život Mu byl milý. Také o něco dále se objevil na její cestě stařec, pastýř, svědek zloby služebníků, který je přišel vyplísnit. A oni přes všechnu svou špatnost se stali milosrdnými ke všem chudákům, které cestou potkali. Anna v něm poznala dobrotivého svatého Josefa. Poprvé, a ne naposled, jí prokázal velikou čest, že se jí viditelně ukázal.
