Biografie (22)
Ct. Anna od Ježíše (1545 - 1621)
Charismata - 1. část
V každé době uděluje Bůh Svým služebníkům Dary a Charismata, která potřebují, aby mohli pást stádo, vést duše, pomáhat jim na duchovní cestě, kterou jim On vytýčil. Pán nám není nic dlužen. Ale rosteme v Kristově Těle, kterým je Církev, a závisíme jedni na druhých ve strastech i v radostech. Proč by se tato skutečnost nemohla prožívat i v buňce Církve, jakou představuje klášter? V době zakládání reformovaného Karmelu staví Bůh pilíře a je třeba, aby byly pevné a aby byly postaveny rychle. Charismata jsou vzácnou pomocí. Přispívají k budování, které zřejmě spočívá ve snaze každého o obrácení a ve ctnostech, získaných z Milosti. Ostatně, když čteme její životopisy, zdá se, že Anna od Ježíše byla neustále „přepadána“ návštěvami: nesmírné množství lidí ji přicházelo prosit o rady a modlitby, od nejprostších až po ty největší v království. Byla si pokorně vědoma důležitosti svého poslání v Církvi a nikdy neodmítala svou pomoc, protože podle ní šlo pokaždé o Spásu duší a o Slávu „Jeho Velebnosti“. S jakými Osvíceními shůry a s jakými Charismaty vedla tyto duše ke svatosti!
Zdůrazňuje se převeliký počet zázraků, uzdravení, zachránění před smrtí, nebo případů úmrtí, kdy najednou zazářilo světlo, nečekaných obrácení, jako výsledek modlitby naší ctihodné matky Anny. Je snad „nejcharismatičtějším“ nástrojem Karmelu. Její životopisec otec Manrique říká, že se zdálo, jako by těla, a zvláště před smrtí, byla jí podrobena a poslouchala jejích rozkazů. Její slova zaháněla okamžitě nemoci a smrt. Uvádí jako příklad matku Kateřinu od Ježíše, u které se to přihodilo vícekrát. Charismatičnost některého života není měřítkem svatosti člověka. Ale obdiv zaslouží učenlivost a pokora, s jakými se člověk stává nástrojem Ducha Svatého. Jestliže nás Anna od Ježíše povzbuzuje svými ctnostmi, je také pro nás, kdo prožíváme rozbujení Charismat v Církvi, příkladem podrobenosti a spolupráce se Životem Ducha, tak jako Ignác z Loyoly a Terezie z Avily.
Jakmile se stala převorkou, obdrží Charisma poznávání duší. Čte ve svědomí svých sester, říká jim všechno, co udělaly, nebo hříchy, které se neodvažují vyznat ve zpovědi. Ale jak jemnocitně na ně přivolává udivující Milosti obrácení! Svědkem je řeholnice, která má po profesi zemřít na těžkou nervovou a tělesnou chorobu. Jenom Anna od Ježíše ví, že kořenem její nemoci je těžký hřích, z kterého se odmítá vyzpovídat. Zatímco nemocná leží na smrtelném lůžku, modlí se Anna velmi vroucně, vylévá slzy u Krucifixu v kapli, aby vyprosila od Boha vyznání této viny a uzdravení své dcery. V této chvíli se sestra vyzpovídá a je uzdravena, k velkému překvapení lékařů. Uznají v tom zázrak, a ze sestry se stane dokonalá karmelitka. Jen uzdravení těla bylo veřejné. Uzdravení duše této sestry bylo známo jen dvěma řeholnicím. Viděly Annu od Ježíše plakat u Krucifixu, později o tom vyprávěly, a tak šířily Slávu Boží.
Také vídá během Oficia, co se děje v srdcích. Pán jí odhaluje duševní stav jejích dcer, nepřítomných při Liturgii, a předmět jejich myšlenek.
Velmi často je Anna upozorněna na útrapy, jaké zakoušejí, když je navštíví Zlý duch. To je rozpoznávání duchů. Většinou se to stává v noci. Tu neváhá vstát a jít k lůžku zkoušené sestry. Potěší ji a upokojí, když vyžene autoritativním rozkazem s okamžitou a definitivní účinností pekelníka a původce neklidu. Řekne mu: „Co tu děláš, zlá bestie? Mocí Ježíše Krista ti poroučím, táhni do pekla!“ Nato jí Ďábel jednou odpověděl: „Ty mě hrozně mučíš.“ Je jisté, že musel zuřit, když viděl dílo, jaké uskutečňovala Anna od Ježíše. Ale ona ví, jak s ním „zatočit“, jak zmařit jeho lsti a odrazit jeho útoky. Což není ujišťována každý den víc o Boží Všemohoucnosti a o konečném Vítězství Ježíšově?
